Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Pouliční zpověď

8. 05. 2017 9:59:26
Ulice...... Věčné podium. Věční diváci. Věčné divadlo. Komedie i drama. Lesk i bída. Láska i nenávist. Život. Čistý, nefalšovaný, opravdový.............

Pouliční umění. Vždy jsem byla fascinována lidmi, kteří tvořili přímo na ulici. Ať už je to hudba, malba, tanec, nebo herectví............Opravdový život, um, i nutnost improvizace. Přirozenost, nespoutanost, in natura scéna.V době, z hruba tak před dvaceti lety, jsem dostala možnost ochutnat, co obnáší takový život a byla jsme rázem ztracena. Ulice si mě podmanila a já se stala pouliční holkou.

Bylo to o prázdninách, v době, kdy jsem měla za sebou 1.ročník studia na pražské konzervatoři, obor operní zpěv. Můj tehdejší přítel, violoncellista, tehdy s partou muzikantů chodili hrát na ulici. Právě tahle partička klasických muzikantů znova probudila mé touhy po ulici. Fascinovala mě ta svoboda, ta volnost......... Rozhodla jsem se, že si to zkusím.

Přišla jsme za nimi s nápadem, že prostě budu zpívat a zda mě doprovodí. Kluci se rovnou přiznali, že nejsou fascinování nabídkou repertoáru, se kterým jsem chtěla razit do terénu, protože těžištěm jejich hraní byl Bach, Vivaldi, Mozart..... A já chtěla dělat národní muziku v klasickém provedení. Chtěla jsem zpívat národní písně Čech, Moravy, Slovenska a Ruska- v klasické provedení. Kluky to prostě netankovalo. Když jsem jim tehdy řekla, že do toho půjdu tedy sama, jejich reakcí bylo trochu opovržení. Nastínila jsem jim, že půjdu úplně sama, bez doprovodu jakéhokoliv nástroje, zkrátka ve stylu- a capela a budu dělat národní písně, podpořené studiem bel canta, tedy klasického( operního) způsobu vedení hlasu, které umožňuje nést zvuk bez pomoci mikrofonu a zesilovače. "Jako sama ženská nemáš šanci. Bez doprovodu nic nevyděláš". To byl jejich závěr. Padla symbolická sázka. Rozhodla jsem se vyrazit. Místo působiště- chodník v Mostecké ulici. Kluci tehdy hráli v Celetný a já potřebovala svůj "plac":-).

Měla jsem strach? Ano, měla:-). A pořádnej. Měla jsem svůj hlas, svoje písně, víru, touhu..... a chuť něco vydělat.......(jo a taky svojí čepici, do které jsem vybírala). Tak jsem se v té Mostecké prostě postavila a bez dlouhého rozjímaní prostě zpívala.

A najednou jsem v tom byla namočená až po uši. V jediném momentu se zkloubilo několik věcí najednou: lidová národní hudba, která koresponduje s ulicí. Zároveň se pro svůj charakter a podstatu snese bez jakéhokoliv doprovodu. Zpívaná klasickým způsobem, kdy získává podobu operní arie, ulice také dobře snáší, neboť staré zástavby a památky zajistí skvělou akustiku a ton může jít do prostoru ulice, kde se rozptýlí a zvuk nezanikne v šumu a hluku ulice. Vše, co by se z rozumového pojetí a polemiky mohlo teoreticky jevit jako možný průůůůůser, ulice pojala a podpořila:-). Byl to život sám. Ulice- s jejími paradoxy, krásou, špínou, láskou, nenávistí, bolestí......... Zaživala jsem dojemné momenty, ale i vnitřní záchvaty smíchu..... zlobu i dobrotu lidí...... komedii a trágu, kterou může přinést jen ulice:-). Střídající se emoce, nálady, pouliční kulisy.

Později jsem zpívala i na jiných místech v centru Prahy. (Přiznávám- bylo to "načerno":-))) ). Pokaždé to bylo něčím nové, něčím krásné, možná i šílené, pravdivé......Památky, špinavé kontejnery, uznání lidí, pokřik ožralů, dětské divení, "trůnící" pejsek nedaleko mojí čepice na výdělek, hrubost některých kolemjdoucích, nabídky na spolupráci, dojemnost starých lidí, které si přišli poslechnou národní písně, doporučení některých k vybrání si lepšího podia , než je ulice..... To všechno se dá na ulici zažít. Tehdy jsem tu sázku s klukama vyhrála:-). Šlo se to někam zapít. Ulice se pak stala mým osudem.

Ulice mi v životě pomáhala žít. Snad tisíckrát jsem za život děkovala Bohu, že díky ulici a zpěvu se dostal můj život z nesnází, které se často zdály být "neřešitelné". I v době, kdy už jsem byla maminkou, jsem musela svůj život zachraňovat zpíváním venku. Dodnes mi Izák říká: mami, kdy zase vyrazíš zpívat? A mě v té chvíli vždy pohltí takový zvláštní pocit........ Vůně ulice, pouliční tvorby, přirozenosti, věčnosti........ Jsem vděčna za to, že jsem to mohla zažít, prožít....., že jsem to tehdy nevzdala a okusila, jak chutná život. Na ulici jsem často děkovala: lidem, turistům, zkrátka všem, kteří ocenili tuto činnost, svému hlasu, že kolikrát ten záhul ustál:-), české, moravské a slovenské národní písni, kterou dokázali lidé z ciziny ocenit, uznat- a já byla šťastna za náhlé bytostné propojení se s životem, lidmi, světem...........

A proto pokaždé, když potkám pouličního muzikanta a nebo odněkud z ulice zaznívají tony akordeonu, houslí, kytary.........znova a znova probouzí se ve mně volání ulice a její neopakovatelné, životní atmosféry.

Tento blog je rovněž poděkováním Edith Piaf, jejíž osud byl křtěn ulicí.......

Autor: Beata Krusic | pondělí 8.5.2017 9:59 | karma článku: 10.23 | přečteno: 289x

Další články blogera

Beata Krusic

Jednotlivosti- fascinující až do krajnosti

Každý jedinec je velkým neopakovatelným originálem. Baví mě sledovat detaily, drobnosti, jednotlivé nuance, které zdánlivě mohou vypadat docela bezvýznamné a přitom právě ony jsou tím, co utváří jistou atraktivitu a jedinečnost.

22.8.2017 v 21:42 | Karma článku: 3.06 | Přečteno: 113 | Diskuse

Beata Krusic

Rádio Ruth

Nesmrtelná víla Ruth. Už 300 let žijící na planetě Zemi, kam byla ze své říše vyslána na misi. Zkoumá, hledá, poznává, podává hlášení.

21.8.2017 v 22:22 | Karma článku: 3.65 | Přečteno: 180 | Diskuse

Beata Krusic

Směj se, paňáco, je konec milování......

aneb malé pojednání o urně. Jak už jsem mnohokrát zmiňovala, humor je obsažen v úplně každé- i té nejtěžší životní situaci. I ve smrti může být přítomen.

21.8.2017 v 18:35 | Karma článku: 9.34 | Přečteno: 324 | Diskuse

Beata Krusic

Skončila výstava nahých žen

Ti, kdo zaváhali, mají smůlu. Unikátní výstava Voayer 2017 patří minulosti. Pražané si budou muset počkat, až se organizátoři výstavy znova objeví- tentokráte s jejich novou vizí, vizí nahých mužů.

20.8.2017 v 20:50 | Karma článku: 15.68 | Přečteno: 926 | Diskuse

Další články z rubriky Politika

Libor Čermák

Stydím se za americké strhávače soch

Já jsem člověk, který jen kroutí hlavou nad tím, co v USA vyvádějí někteří tzv. "aktivisti". Strhávají tam sochy amerických velikánů. A to prý proto, že to údajně urážejí občany s jinou barvou kůží. Podle mého je to zvrácenost.

23.8.2017 v 0:01 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 14 |

Beata Krusic

Jednotlivosti- fascinující až do krajnosti

Každý jedinec je velkým neopakovatelným originálem. Baví mě sledovat detaily, drobnosti, jednotlivé nuance, které zdánlivě mohou vypadat docela bezvýznamné a přitom právě ony jsou tím, co utváří jistou atraktivitu a jedinečnost.

22.8.2017 v 21:42 | Karma článku: 3.06 | Přečteno: 113 | Diskuse

Jan Dvořák

ODS vsadila na totální vítězství ve volbách

Sociální demokracie, tolik vysmívaná, že při svých chabých preferencích už raději nestáhla kalhoty před volebním brodem a stále počítá s vítězstvím, má teď stejně zarputilého konkurenta jako je ona, s týmž cílem – ODS.

22.8.2017 v 21:42 | Karma článku: 10.12 | Přečteno: 382 | Diskuse

Pavel Kolář

Volby v několika číslech

V České republice je zhruba 8 425 000 lidí, jenž mají volební právo pro volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky.

22.8.2017 v 13:43 | Karma článku: 14.23 | Přečteno: 467 | Diskuse

Aleš Merta

Čeští piráti na vlnách liberalismu

Minulý týden vypluli čeští Piráti, tedy spíše vyjeli, ke zteči hradeb poslanecké sněmovny. Předvolební průzkumy jim dávají solidní šance, ale čeká je těžká konkurence, protože ve vodách ve kterých loví své voliče, je rybářů již ..

22.8.2017 v 13:23 | Karma článku: 8.22 | Přečteno: 474 | Diskuse
Počet článků 291 Celková karma 12.82 Průměrná čtenost 1310

Chci psát otevřeně své názory, diskutovat, neurážet...... B.K.

Seznam rubrik

Oblíbené články

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.