Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Co kdyby byl náš syn "homík"..........?

1. 08. 2017 23:40:00
Jak už jsem psala před časem ve svém blogu- mám velmi vřelý vztah k mužům - homosexuálům. Ať už to byl od dětství můj učitel zpěvu, později studenti na konzervatoři, známí z uměl. branže, kamarádi i pár platonických lásek.

Homosexuálové přináší do života žen velký pocit svobody. Ženy se v jejich společnosti často cítí uvolněné, úpřímné, své.........dobře se baví, protože tito muži mívají velký smysl pro humor, umí naslouchat, být pozorní, citliví............

Vzpomínám si na chvíle jednoho takového mého přátelství s gayem, kdy jsme blbli, chodili po ulicích a tipovali, kdo by tak mohl být homosexuál a kdo nikoliv:-). Nikdy nezapomenu na jeden z mých životních výletů. Ta zkušenost by se dala pojmenovat- "Čtyři buzny a já". Zažít výlet se čtyřmi velmi veselými homosexuály v autě- to je opravdu nezapomenutelné. Stejně tak moment, kdy jsem se platonicky zamilovala do jednoho gaye, který byl ovšem "skryťák, domluvili si randíčko, já už čula, že něco není, tak jak má- a přizvala k velkému odhalení svého letitého kámoše, který byl stoprocentní "gájíčko" a měl mi mou intuici potvrdit. Setkání proběhlo v jedné restauraci, kam jsem s mým objevem přicházela a v lokálu už seděl ten můj známý, který se tvářil, jak pokerový hráč, ale vše sjížděl a monitoroval. Málem jsem tehdy tu habaďůru neuhrála:-). Celou dobu se mi chtělo smát. Obzvláště pak ve chvíli, kdy mi přišla sms: "je jasnej, jak facka, už podle chůze. To sis zase vybrala".

Pochopení pro tyto muže měl i otec mého syna. Tím, že byl člověk velmi otevřený a srdečný, dokázal přijímat v pohodě jejich "jinakost" a nacházet velmi krásné momenty jejich citlivého vnímání, inteligenci a právě i ten smysl pro humor, kterým bývá jejich život prostoupen.

Když se nám Izák narodil, zeptala jsem se Luboše, jak by se zachoval, kdyby mu jeho syn jednou řekl, že je homosexuál.( Ptala jsme se proto, že mi ten můj kamarád vyprávěl o chlapci, který se doma svěřil, že je gay a jeho otec jej nekompromisně vyhodil na ulici. Nepomohly nářky maminky, domlouvání, trápení). Bylo mu čerstvých osmnáct a táta řekl: ven! Kluk pak po čase spáchal na ulici sebevraždu. A tohle nebyl ojedinělý případ toho, kdy se rodina nesmíří s faktem, že jejich dítě je sexuálně "jiné". Z mnohých debat s přáteli, či známými se dodnes dovídám o tom, jak se velmi těžko někteří muži smiřují a bojují s vědomím homosexuality svých dětí, obávají se kritického hlasu společnosti, či vlastní rodiny. Luboš mi tehdy odpověděl, že svého syna velmi miluje, takže by byl třeba překvapený, ale pokud by syn byl šťastný a spokojený, nijak by to nehrotil. To, co považoval za podstatné bylo bavit se jednou s dítětem zcela otevřeně o věcech možných rizik sexuálního života těchto lidí.

Byla jsem mu za jeho přímočarý a selským rozumem pojímaný přístup velmi vděčna. Naprosto se shodoval s mým. ( Tato debata probíhala v době, kdy jsme ještě netušili, že je náš syn autista). Už tehdy jsem měla jasný názor v tom, že pokud se lidem narodí dítě s homosexuálním zaměřením, ale zdravé, šťastné, spokojené a milující.............tak není, co řešit a jakékoliv trápení v této věci není na místě. Dle mého je důležíté uvědomit si, že pokud budu plakat nad tím, že můj syn je homosexuál, že nebudu nikdy babičkou, že mojí snachou bude navoněný švihák, který mi odvede syna...., tak pláču jedině tak sama nad sebou, nad svými nenaplněnými, egoistickými představami, které si projektuji do svého dítěte- a přitom si vůbec neuvědomuji, že dítě je samostatnou jednotkou, která nemůže fungovat podle mne a mých tužeb a přání. Má svůj osud, své nastavení, svou podstatu a nárok žít ve své pravdě.

Kdyby dnes ti rodiče, kteří bědují, lamentují a hroutí se pod sdělenou informací, že jejich syn je gay- okusili alespoň na pár dnů, co je to vychovávat dítě s nějakým druhem fyzického, či psychického postižení, uvědomili by si, jaké zbytečné trápení kolem jiného sexuálního zaměření svých dětí si vpouští do svých životů a zároveń i do životů vlastních dětí, které následně bolestně prožívají skutečnost, jak své rodiče zklamali. Dnes, po zkušenostech s diagnozou Aspergerova a Tourretova syndromu u svého syna si tak s nadsázkou říkám, že pokud by to jediné, co by mé dítě v životě potkalo, byla jinakost v oblasti sexuální- tedy byl by gay, tak by šlo v podstatě o úúúúúúplné, ale úplné h...o! :-)

Životem mi bylo umožněno poznat, jak gayové velmi milují své rodiče. Mívají k nim velkou citovou náklonnost a dokáží se o své rodiče na stáří velmi krásně postarat. Maminky pro ně bývají vším. Právě proto si i oni zaslouží maximální podporu svých rodičů, protože život k nim mnohdy nebývá příliš přívětivý. Svým odhalením se a přiznáním ke své podstatě se gayové často vystavují velkému riziku ztráty těch nejbližších. V té chvíli tu stojí "nazí"- a v podstatě "prosí" o přijetí. Které jim, dle mého názoru, bezpodmínečně náleží. A to nejen od vlastních rodičů, ale i od společnosti.

Je takový i Honza Bendig. Patnáctiletý kluk, který se před časem zůčastnil soutěže Československá superstar. Honza se umístil na jednom z předních míst a myslím, že skutečně právem. Mám-li to říci lidově a tak trochu po svém, tak je Honzik "jasnej, jak facka". Ale v mém úhlu pohledu v tom nejkrásnějším slova smyslu. Ta Honzíkova čitelnost je konkrétní nejen v jeho čistém naturelu, ale především v jeho lidské pravdě. Od samého počátku jeho vystupování v soutěži jsem byla dojata jeho skromností, srdečností, milostí a velkým talentem a muzikálností. Po čase, nějakou chvíli po soutěži, mě Honza Bendig velmi dojal svou úpřímnou zpovědí o svém zaměření. Tohle se často nestává. Honzova odvaha a risk ztráty publika- především ženského, které už v té době mu bylo docela dost nakloněno............., to se opravdu cení.

Svým blogem jsem dnes chtěla podpořit všechny rodiče, kterých se tato záležitost týká.

A na závěr samozřejmě Honzíkova píseň, kterou tehdy snad každého překvapil. Vybral si song dalšího mého oblíbence, folkaře Honzy Nedvěda a udělal ji pěkně po svém. Dle mého krásně, osobitě, srdečně:-).

Autor: Beata Krusic | úterý 1.8.2017 23:40 | karma článku: 11.40 | přečteno: 970x

Další články blogera

Beata Krusic

Jednotlivosti- fascinující až do krajnosti

Každý jedinec je velkým neopakovatelným originálem. Baví mě sledovat detaily, drobnosti, jednotlivé nuance, které zdánlivě mohou vypadat docela bezvýznamné a přitom právě ony jsou tím, co utváří jistou atraktivitu a jedinečnost.

22.8.2017 v 21:42 | Karma článku: 3.06 | Přečteno: 113 | Diskuse

Beata Krusic

Rádio Ruth

Nesmrtelná víla Ruth. Už 300 let žijící na planetě Zemi, kam byla ze své říše vyslána na misi. Zkoumá, hledá, poznává, podává hlášení.

21.8.2017 v 22:22 | Karma článku: 3.65 | Přečteno: 180 | Diskuse

Beata Krusic

Směj se, paňáco, je konec milování......

aneb malé pojednání o urně. Jak už jsem mnohokrát zmiňovala, humor je obsažen v úplně každé- i té nejtěžší životní situaci. I ve smrti může být přítomen.

21.8.2017 v 18:35 | Karma článku: 9.34 | Přečteno: 324 | Diskuse

Beata Krusic

Skončila výstava nahých žen

Ti, kdo zaváhali, mají smůlu. Unikátní výstava Voayer 2017 patří minulosti. Pražané si budou muset počkat, až se organizátoři výstavy znova objeví- tentokráte s jejich novou vizí, vizí nahých mužů.

20.8.2017 v 20:50 | Karma článku: 15.68 | Přečteno: 926 | Diskuse

Další články z rubriky Politika

Libor Čermák

Stydím se za americké strhávače soch

Já jsem člověk, který jen kroutí hlavou nad tím, co v USA vyvádějí někteří tzv. "aktivisti". Strhávají tam sochy amerických velikánů. A to prý proto, že to údajně urážejí občany s jinou barvou kůží. Podle mého je to zvrácenost.

23.8.2017 v 0:01 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 7 |

Beata Krusic

Jednotlivosti- fascinující až do krajnosti

Každý jedinec je velkým neopakovatelným originálem. Baví mě sledovat detaily, drobnosti, jednotlivé nuance, které zdánlivě mohou vypadat docela bezvýznamné a přitom právě ony jsou tím, co utváří jistou atraktivitu a jedinečnost.

22.8.2017 v 21:42 | Karma článku: 3.06 | Přečteno: 113 | Diskuse

Jan Dvořák

ODS vsadila na totální vítězství ve volbách

Sociální demokracie, tolik vysmívaná, že při svých chabých preferencích už raději nestáhla kalhoty před volebním brodem a stále počítá s vítězstvím, má teď stejně zarputilého konkurenta jako je ona, s týmž cílem – ODS.

22.8.2017 v 21:42 | Karma článku: 10.12 | Přečteno: 373 | Diskuse

Pavel Kolář

Volby v několika číslech

V České republice je zhruba 8 425 000 lidí, jenž mají volební právo pro volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky.

22.8.2017 v 13:43 | Karma článku: 14.23 | Přečteno: 467 | Diskuse

Aleš Merta

Čeští piráti na vlnách liberalismu

Minulý týden vypluli čeští Piráti, tedy spíše vyjeli, ke zteči hradeb poslanecké sněmovny. Předvolební průzkumy jim dávají solidní šance, ale čeká je těžká konkurence, protože ve vodách ve kterých loví své voliče, je rybářů již ..

22.8.2017 v 13:23 | Karma článku: 8.22 | Přečteno: 474 | Diskuse
Počet článků 291 Celková karma 12.82 Průměrná čtenost 1310

Chci psát otevřeně své názory, diskutovat, neurážet...... B.K.

Seznam rubrik

Oblíbené články

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.