Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

"Psychoproměna"- aneb Jak jsem měsíc vychovávala místo syna dceru......

10. 08. 2017 22:57:16
V souvislosti s probíhajícím Prague Pride mi vyvstává na mysli jedna story, která se odehrála před dvěma lety. Život tehdy připravil další ze svých "zkoušek".

Byla jsme tehdy nucena se zaobírat otázkou, zda gay, či trans problematika lidského nastavení nebude další záležitostí v případu mého- tehdy devítiletého syna.

Bylo těsně po vánocích- a já byla požádána svou kamarádkou Lídou, která má v péči dvaačtyřicetiletého syna autistu a bývá už životem s tímto náročným případem čistého autismu hodně vyčerpaná, jestli bych jí nepomohla doma vytřídit nějaké zbytečné oblečení, které už nepotřebuje a ráda je věnuje do nějaké charity, apod. Lídě jsem pomoc ráda přislíbila, jen byl trochu problém v tom, kdo bude s Izákem, protože hlídat aspergera- kombinovaného s tourretem a ADHD si nikdo moc netroufá a ani já sama bych se nepustila do rizika strčit Iziho někomu na krk........., takže nezbývalo, než to risknout a vzít Izáka s sebou.

Liduška má mánii v neustálém nakupování dámských šatů, bot a doplňků, které ale nikdy nemůže unosit a tak se posléze všeho zase zbavuje. Bylo nutné se probírat všemi těmi jejími "modely" a třídit, co zůstane a co půjde pryč. Byla to asi tříhodinová fuška, kdy Lída téměř oplakávala svoje milované hadry a loučení mělo nádech melodramatu střihlého tragikomedií. Zkoušeli jsme si její garderobu, docela se u toho bavili...... a do toho se k tomu ještě připletla sousedka z domu, která přišla jako na pokec. Celému tomu procesu byl přítomen Izák, který je velká všetečka a ve společnosti lidí je rád, protože aspergeři, narozdíl od čistých autistů, mívají společnost rádi- byť ji kolikrát nedávají a dochází k velkým problémům v oblasti sociální komunikace a interakce. Kromě nějaké jeho činnosti, kterou jsem mu vzala s sebou, byl raději neustále s námi a zkoumal život mezi ženskými.

Když jsme pak večer dorazili domů, zdálo se, že je úplně v pohodě, bavil se tím, co baby jsou schopny dělat za divadla u oblékání, komentoval celkem vtipně Liduščino prožívání a loučení s garderobou. Po večeři šel jako obyčejně spát.

Ráno ale přineslo něco, na co asi v životě nezapomenu. Izák sedí na posteli a trochu nepřítomně hledí před sebe. Když jsem se ptala, co se děje, podíval se tak nějak zvláštně na mě a pravil: já jsem žena, maminko. Já to tak cítím.

Jak žena??????? Podívala jsme se na něj a on velmi vážně zase odpověděl, že je žena. Dodal, že je Izi Burjancová a bude si psát odedneška svůj deník o tom, že je ta Izi Burjancová.

Jaká Izi Burjancová???? Ty jsi Izi Burjanec. Jdi se oblíknout a bude snídaně. Pak ti dám léky, Izáčku. " Odešla jsem do kuchyně a čekala, že Izák za mnou přijde.( Nějak dlouho ale šramotil ve skříni, kde mám já svoje věci). Pak to přišlo:

Izák se objevil v obýváku v mých šatech, na krku nějaké korálky. Stál tam, koukal na mě a pořád byl tak podivně zamyšlený a vážný.

Izi, co to jako je? Děláš srandičky?

Já jsem žena.( Opakoval stále). Už mi bylo jasné, že sranda to není............, že se něco zase děje.

Izáčku, ty se tak cítíš dobře? Co se to stalo? Proč to je?

Já tak chci být, Já jsem žena.

Věřila jsem, že to odezní, že je to jen nějaká divná chvilka.............

Nechala jsem Iziho tedy v těch věcech, aby nebyl ve stresu. Začal si dělat své věci, nasnídal se........a stále se po bytě pohyboval v těch mých šatech a korálích na krku. Absurdní na tom bylo to, že mu to i slušelo, byl v tom takový nějaký i roztomilý, trochu srandovní, podobný mně- když jsem byla malá. I ta velikost mu docela seděla, protože díky medikaci trochu přibírá a moje velikost M mu už v devíti celkem sedla. Vzpomínám si, jak jsem si udělala kafe a prostě jen čuměla, co mi to ten život zase hází do cesty za úkol. Rozhodla sjme se to nekomentovat a jen sledovat, co se z toho vyvine. Asi za dvě hodiny jsem mu řekla, že půjdeme na nákup a pak na procházku. Doufala jsem, že se Izi převlékne a vše se hodí do normálu. Bohužel. Izák tvrdošijně stál za tím, že je žena- a ta nemůže mít jeho klukovskou zimní bundu, protože to přeci ženy nenosí. Ani toho pitomýho kulicha.

Vyprosil si takovou mojí čepičku a la- první republika, kterou si navozuji iluzi 20.let a dobu nastupujícího mého milovaného kubistického směru:-).........., malou kabelku a místo bundy moje takové zimní sako. ( Kdyby žila babička, tak už vidím, jak by to řešila vyplácáním prdele a nazdar):-). Já ale cítila, že tohle není nic na vyplácání prdele.........,a v rámci celkové Izákovy diagnozy bylo nutné zachovat klid a mluvit na dané téma.

Opravdu to chceš? Uvědom si, jak budou na tebe lidi reagovat. Bude to síla, Izi. Fakt je to potřeba?

Maminko, já si to přeju. ( Snad nikdy si Izák za ničím tak nestál. Viděla jsem obrovskou rozhodnost v jeho počínání). Bylo to absurdní, neuvěřitelné, šílené.............zároveń něčím silně komické.

Tím, že už jsem na ledacos ve svém životě zvyklá- a především jsou tu ty dva kámoši- bůh Humor a bůh Pochopení, kteří na mě neustále hledí z nebe a pomáhají ten život dávat..........., jsem se rozhodla vyrazit s Izim( tedy už s mojí Izinkou) do terénu- stań, co má se stát:-).

Byla to síla.

Pohledy lidí mě na jednu stranu rozesmívaly, na druhou stranu to byla hra s nervy:-). Izák zůstával stále ve velké pohodě, jako by byl skutečně ženou odjakživa. Hrdě se nesl v mém "kubistickém" modýlku a i kabelka k němu v tu chvílku tak nějak seděla. Děsilo mě to a zároveń nabíjelo něčím, tak šíleným, ale záhadným............, že mě to snad i docela bavilo. Vstup do Tesca u nás na sídlišti neměl chybu.

Lidé u regálu sem-tam přestali mluvit a sledovali matku a její "zvláštní" dítě. Kluka a holku v jedné osobě. Já a můj malý "tranďák". Takový pocit jsem měla. Ukrajinci od ochranky, který nás dobře z obchodu zná, fest spadla brada a jen tak utrousil: pěknou čepičku ste klukovi nasadila. Bylo to jako z nějakého těžce ujetého filmu. Prodavčky z Tesca, které nás dobře znají a jsou Izákovou diagnozou aspergera dobře obeznámeny na mě mrkaly- jako že co to je.........?????

V životě s Izákem se mi od jeho raného dětství vyplácí hodně komunikovat s lidmi. Naporsto otevřeně vysvětlit, oč se při jeho sociálních projevech jedná. Je to velkou nutností. Zároveń je to i škola života, protože když to dítě s aspergerem chytne, může začít tak strašně nadávat svému okolí a chovat se tak asociálně, že není možné nejednat. Apla, organizace zaštiťující v naší republice lidi s autismem při svém poradenství nabádá rodiče, že není nutné se omlouvat, cokoliv vysvětlovat, osvětlovat..........Radí to z důvodu toho, aby maminky nečerpaly energii a myslely i na svůj zdravotní stav při výchově těchto dětí. Já jsem jiného názoru. Vždy se mi vyplatilo vysvětlit lidem, proč je moje dítě urazilo, co se děje, co obnáší jeho zdravotní stav. Ano, je to náročné, když člověk v rychlosti mnohokrát za den musí převyprávět, proč jeho dítě nějaké paní řeklo úděsnou nadávku, nebo se prapodivně projevilo. Možná proto, že jsem extrovert a s nemocí svého syna jsem se hned od počátku velmi dobře srovnala a přijala ji hned z kraje jako neměnný fakt- a komunikace s lidmi mne prostě baví, mě tento přístup nijak naztěžuje a navíc se při něm neustále člověk učí. S přibývajícím věkem, kdy Izákova nemoc přinesla i občasnou vyloženou fyzickou agresivitu, je kolikrát těžké hlídat ho, aby na nějakou osobu třeba nenastoupil a ještě u toho vyprávět problematiku Aspergerova syndromu z důvodu toho, aby si paní nenesla domů újmu, že jí můj syn nazval před celým metrem, nebo obchoďákem - kurvou. Tohle aspergeři při svých záchvatech dělají běžně. Díky ale tomuto naprosto otevřenému přístupu a komunikaci jsem poznala spoustu úžasných lidí, kteří po vysvětlení všeho okamžitě pochopili, nezlobili se i podiskutovali.... a dokonce někdy zbývá i čas na to, že oni sami sem tam přidají historku ze svého života, či rodiny s podobným typem lidí a dětí.( Setkala jsme se s maminkami, které toto zásadně odmítají, prý se odmítají omlouvat za své děti....a nestojí o to, aby je cizí chápali. Stačí jim prý, že je pochopí ti nejbližší- mezi rodinou a přáteli. Já osobně si neumím takový přístup představit,ale každý nechť koná dle svého. Mne na přístupu naprosté otevřenosti baví i to, že se může dále na vlastním příkladu šířit osvěta v rámci problematiky autismu. Spousta dětí s AS totiž často čelí obvinění, že to jsou pouze nevychovaní spratci. Asperger nebývá na první pohled odhalitelný, udržuje oční kontakt- což u typického autismu nebývá, bývají velmi chytří a když jsou v klidu tak by se zdálo, že se v podstatě nic neděje. Jenže vono se děje. A moc:-).

Abych se ale vrátila k naší "ženě":

O toho rána se Izákův organismus rozhodl být ženou.

Nechala jsem ho žít- a prostě měla ze dne na den devítiletou holčičku, která si přála mít i kalhotky- místo trenek a slipů. To byl nářez. Kupovat dívčí kalhotky na kluka, kterému se rýsuje bříško jako strejcovi,ale je mu teprve děvět let, to nebylo jen tak. Přitáhla jsem jedno balení- a mohla ho Izimu pověsit snad tak akorát na ucho. "No nekecej, že já teď budu ještě nakupovat gatě, jak na starou "Vajtingrovou"........! ( napadalo mě). A tak jsem jednou koupila u Číňanů patery- velikosti L a byl pokoj. Konečně něco sedlo:-). Zase jen díky smyslu pro humor jsem se nenaučila z této situace chlastat:-). Nooo, tak mám holt teď dcerku a musím se to všechno kolem naučit:-).

Okamžitě jsem si ale domluvila schůzku s našim psychiatrem a objednala se k docentu Zvěřinovi, známému sexuologovi, který pracuje i s dětmi. Zrovna probíhali zimné prázdniny, takže jsem získala čas, než přijde na řadu oznámení škole. ( Izák už tři dny žil životem ženy. A zdálo se, že je šťastný).

K docentu Zvěřinovi jsme přitáhla Izáčka opět s mojí slušivou čepičkou, kabelkou- a teď už i v kožíšku. No prostě nářez. Reakce lidí v dopravě a na ulici byly vesměs stejné: otevřená pusa, kulení očí, šeptání......zaslechla jsem i větu- "ten malej buzerant". Vnitřní smích a smysl pro recesi a cáklost mi pomáhal přežít vzniklou situaci. Obdivovala sjem Izáka, jak statečně si dokáže za svou novou rolí stát, jak je neobyčejně pevný, jistý- až mě to zaráželo. Další zákoutí jeho nemocné duše mě začínalo víc a víc zajímat. Měla bych se trápit? Ne, já to necítila. Byla jsem pouze přítomna a stala se pozorovatelem, který musí dbát na to, aby neučnil svými postoji víc škody, jak užitku. A tou škodou by bývalo bylo tlačení na pilu a na Izáka, aby se vrátil do své původní polohy- muže.

Docent Zvěřina vyslechl celý náš příběh. Dostal dokumentaci ohledně psychiatrické diagnozy. Vyslechl si mé obavy, jestli se nemůže jednat o transsexuální poruchu. Do zprávy tehdy napsal, že se jedná o poruchu pohlavní identity, která je ovšem prozatím neidentifikovatelná- a její charakter se dle jeho mínění spíše váže ke stávající diagnoze Aspergerova a Tourretova syndromu. Stejně se ten den vyjádřil i náš letitý pan profesor na psychiatrii. Oba dva se rovněž shodili v tom, že je nutné Izáka nechat nyní žít v jeho světě a podpořili tím i můj pohled na věc.

Následovalo kontaktování školy.

Poslední prázdninový den jsem o celém napsala Izákově třídní učitelce, která okamžitě kontaktovala ředitelku školy. Tohoto procesu jsem se obávala asi nejvíc. Četla jsem několik zahraničních příběhů, kdy rodiče dětí, které chodili do školy spolu s dětmi, které trpěli poruchou sexuální identity, vedli tažení protic celé rodině takových dětí a přáli si vyloučení takových dětí z okruhu jejich zdravých děti. Byly to velmi smutné příběhy.

Bůh při nás ale stál a vše dopadlo úžasně.

Ředitelka školy hned ráno svolala pedagogickou radu, kterou seznámila s novou skutečností ohledně mého syna, pedagogové dostali za úkol seznámit žáky s tím, co se kolem Izáka děje. Škole jsem přinesla lékařské zprávy- byť škola nemá ze zákona nárok na vyžádání si zdravotní dokumentace dítěte.........,ale mně se opět vyplatila otevřená čistá hra, kdy bylo černé na bílém osvětleno, co se tu odehráva. Dle mého je takový přístup nutností. Opět- ne každý by zde se mnou souhlasil.

Pro svůj osobní vnitřní klid jsem kontaktoval i sociálku, pro případ, že by nějaký aktivní rodič kontaktoval úřad pro jistou "ujetozu", ktreá se děje ve škole, kam chodí jejich děti. Zase fajn, vstřícní lidé na naší cestě. Kurátor, pod kterého spadáme byl velmi vzdělaný mladý muž na svém místě, který se po vyhodnocení všeho, co dostal dispozici, vyjádřil velmi citlivě a právě s ohledem na celkový zdravotní stav, razil teorii- netlačit na pilu a počkat, co bude.

A musím říct, že to byla skvělá zkušenost po stránce lidské.

Prostě se to semlelo tak, že i děti, které třídní učitelka citlivě obeznámila s tím, že Izi se cítí být holkou a že bude teď trochu jiný.................., vzácně vše přijaly. Izák mě rozesmál tím, že "jeho" Terezka, která byla do něj zamilovaná, tedy jako prej byla zklamaná...........a když ho spatřila s korálkami na krku, tak spráskla ruce a řekla: teda Izi, před tím ses mi líbil fakt víc............,ale víc nic:-). Prostě ticho po pěšině. Až jsem nechápala. Žádná šikana ze strany dětí, žádné stížnosti rodičů. Jen na ulici občas výsměch a konsternovanost lidí- a to bylo to poslední, co by mi dělalo těžkou hlavu. Izák byl v klidu a já měla nové téma k zamyšlení:-).

Ještě se vrátím k tehdejšímu vyjádření odborníků: sexuolog a psychiatr se shodně vyjádřili, že autisté se pohybují mimo realitu. Nikdo dosud neprobádal, jakk jejich mozky doopravdy fungují. Já sama jsem si už mnohokrát všimla, že se Izák tak silně naciťuje do lidí, či situací, že pak jakoby ztrácí vlastní identitu a žije v úplně jiném světě a jiné bytosti. Jako by to hraničilo se schizofrenii. A proto jsme mu nechala udělat speciální testy na schizofrenii, aby se nyní vyloučilo možné toto onemocnění. Výsledek zněl, že se o schizofrenii nejedná, že se dítě pohybuje mimo realitu v rámci diagnozy aspergera a tourreta.Hormonální sexuologický rozbor byl rovněž v normě. Pubertální nástup a hormonální změny ještě tehdy nenastoupily. Bylo tedy potřeba vyčkávat. Když jsem tehdy hovořila s odborníkem z Aply( nově už Nautis), tak mi byl vyprávěn příběh autisty, kterému se rovněž stalo to, co Izákovi, ale i v dospělosti se to vracelo, dokonce to došlo tak daleko, že se domníval, že je transsexuál, proběhl celý dlouhý proces přerodu- a ve finále, když se stal ženou, tak se zjistilo, že žádným transexuálem nebyl, že to byl opět jeden z projevů autismu, kdy se čloěvk dostává totálně mimo realitu a žije na základě něčeho, co nemá vůbec co do činění se jeho sexuálním nastavením. Náš terapeut mi řekl, že se klidně může stát, že už brzy ho navštíví zase starej známej Izák. Pořádnej chlapák:-).

A taky, že jo. Trvalo to zhruba měsíc a Izi se proměnila zpátky v Iziho:-). Najednou- zase ze dne na den tu byl ten veselej a na druhou stranu někdy strašně vážnej kluk, který už ví všechno o svý nemoci- a už taky ví, že se občas může tak strašně vžít do nějaké situace, či prožitku.................., který bude tak silný, že se díky němu zase na chvíli někam "přestěhuje", do něčeho "přemístí", s něčím bytostně a totálně splyne. ( Myslím, že "hadrárnu" u Lidušky pro příště raději vynechám):-). Kdo ví, co ale přijde příště.................? Neví to nikdo.

Nudit se- na to opravdu v našem životě není čas:-).

Byla to velmi obohacující zkušenost. Jak v kontextu s Izákovým stavem, tak v kontextu společenském, kdy jsme měli kolem sebe úžasné lidi, kteří nám pomohli situaci zvládnout a přežít.

Na závěr- po té, co si tak říkám že Izák je takovej malej Dr. Jekyll a Mr. Hyde mě napadá hodně dávná píseń Mira Žbirky, která se jmenuje po těchto dvou pánech. V pěvecké soutěži ji ve svém stylu udělal Michal Šeps, který se také velmi naciťoval:-). Ale ne nemocně:-). Michal miloval, ale opravdu hluboce miloval styl- Reggae a především ho uchvátil Bob Marley. A právě v tomto stylu si Žbirkovu píseń tehdy střihnul a mě jako těžkej úleťák hodně bavil...........:-)

Autor: Beata Krusic | čtvrtek 10.8.2017 22:57 | karma článku: 18.51 | přečteno: 1005x

Další články blogera

Beata Krusic

Jednotlivosti- fascinující až do krajnosti

Každý jedinec je velkým neopakovatelným originálem. Baví mě sledovat detaily, drobnosti, jednotlivé nuance, které zdánlivě mohou vypadat docela bezvýznamné a přitom právě ony jsou tím, co utváří jistou atraktivitu a jedinečnost.

22.8.2017 v 21:42 | Karma článku: 3.06 | Přečteno: 113 | Diskuse

Beata Krusic

Rádio Ruth

Nesmrtelná víla Ruth. Už 300 let žijící na planetě Zemi, kam byla ze své říše vyslána na misi. Zkoumá, hledá, poznává, podává hlášení.

21.8.2017 v 22:22 | Karma článku: 3.65 | Přečteno: 180 | Diskuse

Beata Krusic

Směj se, paňáco, je konec milování......

aneb malé pojednání o urně. Jak už jsem mnohokrát zmiňovala, humor je obsažen v úplně každé- i té nejtěžší životní situaci. I ve smrti může být přítomen.

21.8.2017 v 18:35 | Karma článku: 9.34 | Přečteno: 324 | Diskuse

Beata Krusic

Skončila výstava nahých žen

Ti, kdo zaváhali, mají smůlu. Unikátní výstava Voayer 2017 patří minulosti. Pražané si budou muset počkat, až se organizátoři výstavy znova objeví- tentokráte s jejich novou vizí, vizí nahých mužů.

20.8.2017 v 20:50 | Karma článku: 15.68 | Přečteno: 926 | Diskuse

Další články z rubriky Politika

Libor Čermák

Stydím se za americké strhávače soch

Já jsem člověk, který jen kroutí hlavou nad tím, co v USA vyvádějí někteří tzv. "aktivisti". Strhávají tam sochy amerických velikánů. A to prý proto, že to údajně urážejí občany s jinou barvou kůží. Podle mého je to zvrácenost.

23.8.2017 v 0:01 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 7 |

Beata Krusic

Jednotlivosti- fascinující až do krajnosti

Každý jedinec je velkým neopakovatelným originálem. Baví mě sledovat detaily, drobnosti, jednotlivé nuance, které zdánlivě mohou vypadat docela bezvýznamné a přitom právě ony jsou tím, co utváří jistou atraktivitu a jedinečnost.

22.8.2017 v 21:42 | Karma článku: 3.06 | Přečteno: 113 | Diskuse

Jan Dvořák

ODS vsadila na totální vítězství ve volbách

Sociální demokracie, tolik vysmívaná, že při svých chabých preferencích už raději nestáhla kalhoty před volebním brodem a stále počítá s vítězstvím, má teď stejně zarputilého konkurenta jako je ona, s týmž cílem – ODS.

22.8.2017 v 21:42 | Karma článku: 10.12 | Přečteno: 373 | Diskuse

Pavel Kolář

Volby v několika číslech

V České republice je zhruba 8 425 000 lidí, jenž mají volební právo pro volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky.

22.8.2017 v 13:43 | Karma článku: 14.23 | Přečteno: 467 | Diskuse

Aleš Merta

Čeští piráti na vlnách liberalismu

Minulý týden vypluli čeští Piráti, tedy spíše vyjeli, ke zteči hradeb poslanecké sněmovny. Předvolební průzkumy jim dávají solidní šance, ale čeká je těžká konkurence, protože ve vodách ve kterých loví své voliče, je rybářů již ..

22.8.2017 v 13:23 | Karma článku: 8.22 | Přečteno: 474 | Diskuse
Počet článků 291 Celková karma 12.82 Průměrná čtenost 1310

Chci psát otevřeně své názory, diskutovat, neurážet...... B.K.

Seznam rubrik

Oblíbené články

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.