A může se mi někdo divit, že jsem levičák?

21. 04. 2019 13:16:46
Proletariát. Ať už kdysi, nebo dnes. Vždy bude třídou vykořisťovanou. Ať už moje slova někoho popuzují, nebo ne, pravdou zůstává, že hluboká lidská otázka sociální spravedlnosti, nese svou odpověď v lidských srdcích.

Moldavané. Národ, který mě začal zajímat loňské léto, kdy jsem si znova uvědomila, jak nefér se stále zachází s lidmi, kteří k nám přijíždí za prací a touží alespoň trochu zabezpečit rodiny, které toho ve své zemi příliš nezmůžou. Moldávie - byť krásná zem, známá svým obrovským pokladem vína a ovoce, patří k nejchudším zemím Evropy. A tak je logické, že Moldavané jezdí za výdělkem ven a zkrátka - jako i mnohé jiné národy - viz třeba Ukrajinci, chtějí pracovat a za svou práci dostat zaplaceno.

Právě loni v létě jsem sedávala pod "svým" stromem, Dmitrijem.

Dmitrij proto, že jsem pod ním poslouchala zesnulého operního pěvce, Dmitrije Chvorostovského a mívala jsem pocit, jako by se jeho hlas zapouštěl nejen do země, na které jsem seděla a do kořenů toho - mě moc milého stromu..., ale zároveň se nesl vzhůru - do větví a samotné koruny..., až úplně nahoru, k nebi. Byla to moje relaxace, meditace, láskyplná činnost. Při té příležitosti jsem poznávala Moldavany.

Trousili se kolem Dmitrije cestou z práce a kromě nich i Ukrajinci, či Uzbeci, kterých je u nás také hodně a už jsem je v jednom z blogů zmiňovala.

Byli vždy překvapeni, že pod stromem slyší ruskou hudbu. Viděla jsem jim na tvářích, že je jim to milé. Byli mi blízcí svou sympatií k té hudbě a jim bylo příjemné, že slyší něco, co jim připomíná jejich svět - protože z pozdějších rozhovorů jsem se dověděla, že k Rusku mají stále pozitivní vztah.

Jednou, když sebrali odvahu, protože už měli trochu naváto:-) a v jejich igelitkách to butýlkami jen cinkalo, se jeden z nich osmělil a řekl rusky: paní, to jsou naše písně. My je milujeme, jsou ze starých, ruských válečných filmů. Můžeme? Tím můžeme myslel to, jestli si mohou přisednout na trávu pod Dmitrije a poslouchat.

Neměla jsem nic proti, vždy mě moc těší, když hudba může spojit lidi v jednotu a na chvíli přináší spočinutí a úlevu od těžkostí života. A ti chlapi to prostě lehký neměli.

Seděli, popíjeli pivo a poslouchali Dmitrije Chvorostovského.

Byli slušní, kultivovaní, příjemní. A taky dost unavení. Měli za sebou dvanáctihodinové šichty na stavbách, práci i na lešení - v třicetistupňových parnech. Měla jsem z nich pocit, že fakt odpočívají. Později se rozmluvili a jejich debata mě vede k napsání tohoto blogu.

Na stavbách se jim dělo to, co se děje zkrátka stále: tito lidé - a nejen tito, ale i ostatní, mnohdy i čeští a slovenští dělníci - za svou odvedenou práci nedostanou zaplaceno. Pokud ano, je to sotva čtvrtina toho - na čem byli domluveni a to, že naši "bossové" pak za jejich mozoly a dřinu jezdí s milenkami na exotické dovolené, to je už zcela běžnou praxí. Vždy se opakuje jedna a ta samá písnička:

"Chlapi, zítra budou prachy, pište si hodiny, ať to pak nedrhne a máme to z krku."

Druhý den samozřejmě žádná výplata není, třetí den se jeden z šéfíků třeba vypaří - jako že má jednání na jiné stavbě a má toho fakt teď jako moc a kluci si přeci mezi sebou poradí a vypomůžou, ne?! A tak si kluci vypomáhají. Několik měsíců čekají a věří, že své prachy dostanou. Většinou jim ale pak zalepí pusu nějakou almužnou. Stávají se i takové situace, že ti chlapi už jsou tak zoufalí, že pořád čekají a čekají - až prošvihnou v pase datum, kdy musí opustit ČR, a pokud je vyhmátne cizinecká policie, tak dostanou razítko deportace a je vymalováno. Zaplatí pokutu a hurá domů. Bez peněz, bez iluzí - a ještě pošlapané lidské důstojnosti.

Nemuseli to být právě Moldavané, kteří mi své příběhy vyprávěli. Znám i od Čechů a Slováků a v mém osobní životě jsem měla tu čest poznat, co to je, když chlap nedostane své poctivě vydřené peníze, když žije ve stresu, jak uživí rodinu, zatímco ti, kteří nesou zodpovědnost, vysmátě řeší svůj život, plný podvodů, lží a vykořisťování lidí.

Dnes jsem tady u nás s jedním Moldavanem zase mluvila. A musím říct, že mi v tu chvíli znova srdce vzplálo jakousi vzpourou a lítostí za člověka:

"Jak váše zdrávičko, pani." Zdravím mě muž po čtyřicítce. Známe se od vidění. je to jeden z těch Moldavanů, o kterých píši.

"Ale dobrý, a co Vy, pane? Je už trochu lépe?" ( Já na to).

Pán mi pak sdělil, že od nás odešel jinam. K jinému šéfíkovi. Tady nedostal pět měsíců nic - jen vždy dvě stovky na den - na nějaké jídlo. Teď prý to bude určitě lepší. Až mě píchlo u srdce, když řekl:

" Pani ,ani jsem nejel domů. Co bych tam dělal. Mám tam pět malých dětí a co bych jim asi tak přivezl, nebo dal."

Srdečně jsme se rozloučili, popřáli si krásné svátky a já cítila, že tehdy ten Wolker a Neumann měli tu svoji velkou, hořící, vřelou lidskou pravdu, když svými básněmi vrážely ostré trny do duší těch, kteří nesou zodpovědnost za pláč obyčejného člověka - dělníka.

Opustím tohle smutné téma písní o Moldavance. Starou, velmi známou ruskou písní z filmu, jejíž pozitivní náboj zmírňuje tu smutnější strunu, kterou jsem svým blogem dnes naladila.

Autor: Beata Krusic | neděle 21.4.2019 13:16 | karma článku: 22.11 | přečteno: 1001x

Další články blogera

Beata Krusic

Podřezat Zemana

Už před nějakým časem - v souvislosti s tím, jak nechutné články se psali na téma zdravotního stavu prezidenta republiky, Miloše Zemana, jsem si říkala, kam až je člověk schopen zajít - kvůli svým nenaplněným vizím a představám.

19.5.2019 v 8:56 | Karma článku: 42.51 | Přečteno: 2252 | Diskuse

Beata Krusic

Něco na téma sociálních sítí...

"Napiš mi, co cítíš. Co se teď v tobě odehrává po tom všem, co proběhlo, čím jsi určitou dobu žila a čemu jsi odevzdala kus sebe sama."

16.5.2019 v 23:44 | Karma článku: 8.66 | Přečteno: 524 | Diskuse

Beata Krusic

Jak si můj syn zařídil bráchu

Děti jsou úžasné v tom, že mají řešení na všechno. Nic není problém a když se chce - tak to jde. I když netradičně, zvláštně, třeba i ujetě......, ale jde.

15.5.2019 v 11:00 | Karma článku: 15.43 | Přečteno: 577 |

Beata Krusic

Všem ženám

Původně jsem chtěla psát blog pro všechny maminky. Během psaní mi ale naskočila úplně jiná "nota", než kterou jsem měla původně na mysli. Najednou mám pocit, že nemůžu psát "jen" maminkám. Já musím svůj blog věnovat ženám.

11.5.2019 v 21:48 | Karma článku: 9.05 | Přečteno: 345 |

Další články z rubriky Ostatní

Aleš Szabó

Pojďte k volbám EU do EP navzdory Hřebejkovi a jemu podobným!

Pan Hřebejk a další umělci ve spolupráci s dalšími EU hráči vyzývají euroskeptiky aby nechodili k volbám. Pojďme volit i my co EU nemáme za zlatou slepici a bezchybnou organizaci.

20.5.2019 v 21:01 | Karma článku: 30.89 | Přečteno: 652 | Diskuse

Naďa Dubcová

Psychiatr do každé rodiny?

Vyslechla jsem přednášku o vlivu pohybu hladiny serotoninu na lidskou psychiku. Hladina stoupá a klesá podle nějaké chemie v těle a mají na její pohyb vliv vjemy, které působí na člověka, tedy emoce, prožitky.

20.5.2019 v 18:31 | Karma článku: 9.65 | Přečteno: 221 | Diskuse

Vilém Ravek

Jednoduchý matematický příklad pro žáka čtvrté třídy.

Prý nejlepší způsob jak rozpoznat příslovečného „blbého“ voliče je, dát mu pečlivě vybranou slovní matematickou úlohu určenou pro průměrně nadaného žáka čtvrté třídy. Šlo o tento příklad:

20.5.2019 v 18:30 | Karma článku: 24.83 | Přečteno: 1036 | Diskuse

František Skopal

Popis procesu degenerace lidskosti v člověku

Všechno zlo na světě má na svědomí člověk chladného rozumu, který zapudil svého ducha, projevujícího se čistým citem.

20.5.2019 v 14:33 | Karma článku: 6.88 | Přečteno: 173 | Diskuse

Helena Vlachová

Alkoholici a kuřáci jako novodobí spasitelé státního rozpočtu?

Když jsem chodila do školy, učili jsme se, že se za vlády prezidenta Antonína Novotného otevřely sklady a rozdávalo se lidem. Současná vládní garnitura mi tuto vzpomínku jaksi evokuje.

20.5.2019 v 13:08 | Karma článku: 21.61 | Přečteno: 539 | Diskuse
Počet článků 389 Celková karma 15.98 Průměrná čtenost 1144

Chci psát otevřeně své názory. B.K.

Seznam rubrik

Oblíbené články

více

Najdete na iDNES.cz