Jak mi "pan Jamajka" ukázal pohodu...

14. 07. 2019 9:07:02
Když jsem podruhé navštívila podnik La Macumba, takový docela známý latino club na pražském Andělu, byl to pro mírně vypjatý večer, který ovšem skončil úžasnou pohodou.

La Macumba je latino bar - a především je známý jako salsa club. Kromě běžných tančeních večerů se tu během dne pořádají kurzy salsy, které jsou velmi oblíbené. Všeobecně je kubánská salsa velmi oblíbená a pro spoustu lidí se stala i takovým milým životním stylem, kdy jezdí i na různá soustředění a následně se stýkají i s rodilými kubánci, kteří u nás také často salsu vyučují.

Když jsem ten klub s mojí známou Helčou navštívila poprvé, tak jsem myslela, že už nikdy více:-).

Pokud se hrálo tzv. disko - latino, tak to bylo skvělé. Tenhle komerční styl je v podstatě přístupný každému a motat se u něj může kdekdo. Ale taková skutečná salsa - tak to je oříšek......, pokud to někdo nikdy netancoval. A to byl můj případ.

Helenka salsu tancuje už léta, takže mi něco předem ukázala, ale když pak přišel nefalšovaný Kubánec s pozváním na parket, tak to by pro mě síla. Odchytávala jsem jeho profesionální um tak nějak instinktivně a od podlahy, motala se stále ve stylu toho disko latino - které kubánci nemusí, protože to berou jako laciný zásah do skutečného umění salsy a především je příliš "hopsavé" oproti salse - jak šéf toho klubu, Kubánec Mandy, vysvětloval. ( Když jsem si to s ním zkusila, tak mi povídá: přestań kroutit zadkem, přestaň hopsat, nedělej to evropský mambo - to je základní krok pro salsu, protože to je špatně. Vy kroutíte uměle zadkem. A já na to: ale dyť Kubánci kroutí u toho prdelí ještě víííííc......." A Mandy se smál a rozvyprávěl se, že kroucení zadkem během salsy u Kubánců - vyvolá jiná technika tance, než ta, kterou se my Evropané domníváme, že ji vyvolá. U nich je to o tzv. neustálém chození. Mandy mi vysvětlil, že naučit se salsu znamená "nachodit" stovky hodin. V mírném předklonu, přikrčených kolenou a opravdovém pocitu - jako když chodec chodí po schodech. A šlapat a šlapat. A hlavně za zvuku kubánské salsy.

Tohle všechno jsem se dověděla až po té mojí premiéře s tím kubánský "machem", kterému jsem ten den ve svém amatérském stylu disko - latino párkrát pěkně hupsla na nohu a s přblblým úsměvem a neustálým - sorry, jsem se pak odpotácela na místo k Helče, která byla mrtvá smíchy.

Tak příště raději normální podnik, Helenko. Já si chci zatancovat a ne mít nerva, že se tu přerazím a nebo zdupu lidem kolem sebe nohy. Ale Helča se jen pousmála a řekla: tohle říká každá a pak jí salsa vstoupí do srdce a už nejde jinam.-).

Je tedy pravda, že kouzlo to opravdu má. Vůbec ten podnik má velkou atmosféru latinského světa a faktem je, že jsem si od té doby tu salsu doma často zkoušela, až jsem tím nakazila i Izáka. A tak jsem tam tedy s Helčou zabrousila i podruhé.

Bylo to už něco jiného. I když zase mírně o nervy, ale už daleko uvolněnější a nacházející opravdovou krásu toho všeho kolem latino music, salsy a i místního osazenstva, které tvoří, jak Evropané, kteří to tu milují, tak Kubánci a vůbec lidi z daleké Latinské Ameriky. Jedno mi ale stejně pořád ještě trochu nesedí:-). Já jsem totiž takovej pařez a samorost. Vůbec nejspokojenější jsem, když nemusím dodržovat žádné kroky, nerespektovat žádné přísné vedení - a takovej fešnej "Kubánec-macho", tak ten si potrpí, že následujete jeho přísné vedení a "mučírna" ve stylu salsy( i když uznávám, že když chce člověk něco umět, tak musí "zabrat"......), moc pro mě zatím není. Pořád je to vypětí. Počítat si, nekroutit zadkem, nezabývat se tím, že Kubánec čumí, jako by chtěl po tanci ještě něco "jiného" - než říct nazdárek a odporoučet se......:-).

A tak i podruhé říkám Helence, že už je to sice jiné, ale stejně jsem pořád taková nějaká svázaná.

A najednou:

Z čista-jasna stojí přede mnou vtělení další karibské záležitosti - Jamajky. Chlápek jak vystřiženej z reggae music. Od pohledu pohodář, dredy až do pasu, hubu od ucha k uchu, z tmavé tváře na mě svítil jeho bělostný chrup a s náznakem jít tančit - jsme tedy vyrazili. Ale to byla bomba: :-)

Tenhle "pan Jamajka" ten byl zřejmě podobnýho ražení jako já - tedy samorost, kterej si chce jet po svém. Takže Jamajka si tam tančil ve svém - snad by se dalo říct už národním stylu Reggae a mě nechal být v pro mě nekomplikovaném uvolněném stylu disko-latino. Tančili i netančili jsme spolu - a přitom tak mile to celé ladilo. Sem- tam jsme "jeli" ve dvou, sem-tam jeli solo. A hlavně se "pan Jamajka" netvářil jako potenciální "vošoust" jedné z dalších Evropanek, které tak rády skáčou do kubánských uznávaných náručí:-). "Jamajka" byl prostě pohodář. Z celé jeho osobnosti vyzařovala pohoda. A hlavně ten úžasný a mnou už léta obdivovaný pohodový styl - reggae. Z "pana Jamajky" jsem vnímala kámoše, pohodáře, svobodou křtěného člověka, trochu exota a především chlapa, co tomu večeru dal krásnou tečku na dobrou noc:-).

A tím se dostávám k ukázkám toho pohodového a skvělého reggae, které tedy ten večer nezaznělo, ale Jamajka si to tam šoupnul bez ohledu na vše - a stejně to bylo skvělé.

Já jsem se k reggae dostala už před velmi dlouhou dobou, ale bylo to reggae šmrcnuté trochu komerčnější pop záležitostí. Skupina UB40 před mnoha lety nazpívala hit "Kingston Town" a já jím byla unesena. Tím pohodovým rytmem a atmosférou písně. Reggae je pro mě symbolem pohody. Nic víc, nic míň. Samozřejmě, že kdybych chtěla jít do hloubky, tak bych se musela zabývat texty a vůbec historii vzniku tohoto hudebního stylu, protože jeho texty jsou mimo jiné i o politické situace tehdejšího života na Jamajce( 60.léta). Pokud ale budu vycházet čistě z muziky jako takové - tak je to pro mě opravdu symbol pohody.

Možná překvapí, že jako ukázku si nevyberu jednoho s hlavních světových představitelů toho stylu - Boba Marlyho, ale vložím našeho Michala Šepse, který před několika lety vystupoval v soutěži talentů a Michal byl - stejně jako "pan Jamajka" - prostě svůj. On byl a je stylem reggae až opilý, prostoupený, zamilovaný, odevzdaný:-). Michal se do povědomí lidí dostal právě jako takový typický - "rastaman" a jeho reggae prostupovalo vším, co dostal za úkol zazpívat. V mém vnímání byl skvělý, osobitý, bezprostřední, zábavný a proto dám od něj dvě ukázky. Jednou je známá reggae píseň ze světového repertoáru a ta druhá - tak to je záležitost, kterou jsem tu kdysi už vkládala - a to v souvislosti s mým synem, jehož diagnoza mívá podobu doktora Jekylla a pan Hyde. A právě píseń od M. Žbirky - "Doktor Jekyll a pan Hyde" si v jednom kole Michal Šeps vybral a znova - k údivu všech ji zpíval ve "svém" stylu reggae. Moc se mi jeho pojetí líbilo. A jako třetí ukázku dám zmiňovanou popíkem trochu laděnou reggae záležitost od skupiny UB40, která mě k zamilování se do stylu reggae vlastně přivedla:-).

Tak hezký poslech:-).

Autor: Beata Krusic | neděle 14.7.2019 9:07 | karma článku: 10.28 | přečteno: 439x

Další články blogera

Beata Krusic

Jak jsem adoptovala blogera Pohanku

Je to adopce na dálku a je trochu zvrhlá, neboť tento můj druhý syn, je zhruba stejně starý, jako já. Výhodou této adopce na dálku a také její pozoruhodností je to, že mě nestojí žádné prachy.

19.9.2019 v 10:23 | Karma článku: 13.39 | Přečteno: 716 | Diskuse

Beata Krusic

Přijmout dary

Před tím, než se Porfirij Ivanov rozhodl na svém těle vyzkoušet účinky studené vody na lidský organismus, býval velkým "hříšníkem". Ženy, chlast, karty, hýření......... Na denním pořádku.

18.9.2019 v 18:03 | Karma článku: 11.54 | Přečteno: 294 | Diskuse

Beata Krusic

Se sokoly za Jarmilkou

Už delší dobu ve mně zvučí jedna stará píseň. Polsko-ukrajinská záležitost, "Hej sokoly". 150 let starý skvost, jeho děj se odehrává v 17. st. za doby polsko-ukrajinské války.

17.9.2019 v 20:11 | Karma článku: 11.50 | Přečteno: 401 | Diskuse

Beata Krusic

Dnes jedna pro tebe, Pepíčku...( tam k nebi a dál....)

Včera na něj vzpomínám a dnes se dovídám, že už není mezi námi. Josef Šrámek, ta velká legenda a známá osobnost ve své profesi. Josef Šrámek, český diskžokej.

17.9.2019 v 9:48 | Karma článku: 9.48 | Přečteno: 379 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Jakub Beznoska

Žijeme v právním státě?

Kde se za porušení zákonů spravedlivě trestá? Zdá se, že ne. Existují totiž lidé, na které jsou i zákony krátké a rozhodnutí soudu nemá žádnou váhu.

19.9.2019 v 23:19 | Karma článku: 9.76 | Přečteno: 197 | Diskuse

Jakub Beznoska

"Takhle se tu opravdu žije?"

Ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová strávila noc v ghettu. A nestačila se divit. Doslova nevěřila vlastním očím. Změní její návštěva něco? Těžko...

19.9.2019 v 21:09 | Karma článku: 17.79 | Přečteno: 422 | Diskuse

Ladislava Šťastná

Jak to vnímám já: Na důchody si počkáme a kdo ví, zda se jich dočkáme?

Když ve filmu Což takhle dát si špenát? omládlý Fanda Liška ve škole sděloval, že ho přece musí zajímat jaký bude mít důchod, bylo to úsměvné. Koho by v deseti letech zajímala výše penze, když má do důchodu daleko?

19.9.2019 v 20:20 | Karma článku: 11.60 | Přečteno: 182 | Diskuse

František Skopal

Musí opravdu dojít až k nejhoršímu? Pravda, která se špatně poslouchá!

Uvnitř každého vnímavého člověka, který se bděle rozhlíží kolem sebe, musí při pozorování jednání většiny dnešních lidí vzniknout jeden velký a zásadní rozpor.

19.9.2019 v 14:55 | Karma článku: 4.67 | Přečteno: 103 | Diskuse

Jaroslav Kvapil

Komu se líbí úvaha paní Lhotské, je fotbalista (polemika)

Velmi mě mrzí, že dva dni po sobě polemizuji s Kateřinou Lhotskou. Když ona ale ve svém novém textu opět prohlásila takovou zjevnou nepravdu a spousta lidí jí na to skáče, že mi to nedá. A víte co – vůbec mě to nemrzí.

19.9.2019 v 13:52 | Karma článku: 13.06 | Přečteno: 667 | Diskuse
Počet článků 478 Celková karma 16.68 Průměrná čtenost 1137

Chci psát otevřeně své názory. B.K.

Seznam rubrik

Oblíbené články

více

Najdete na iDNES.cz