Z Bronxu - Hip Hop za Maryčkou Magdonovou...

16. 07. 2019 11:31:59
Když už jsem se minule dokutálela až k daleké Jamajce a vyznala se z lásky k hudebnímu stylu - Reggae, budu muset přiznat i další svou hlubinnou sympatii ke stylu, který má s Jamajkou také co do činění.

Jedna velká samostatná kapitola - zvaná Hip Hop. Subkultura, muzika, životní styl, směr, filosofie, velká historie.......To všechno v sobě obsahuje Hip Hop téma.

Pokud bych to téma měla vzít opravdu do hloubky, byl by to nekonečný příběh, plný úvah, zamyšlení, ukázek, nutných historických souvislostí, hledání. Já se pokusím nastínit toto téma jen v tom nejdůležitějším shrnutí, abych se pak mohla dotknout i toho, co možná v nadpise mého blogu zní trochu kontroverzně v souvislosti s problematikou Hip Hop - viz Maryčka Magdonová.

Hip Hop vzniká v 60.-70. letech v černošských ghettech v USA - ve čtvrti Bronx, spojením jamajských a amerických vlivů. V Bronxu žili nejchudší lidé, pohybující se často na okraji společnosti. Do afroamerických čtvrtí - z důvodů migrace z Karibiku, se promítají jamajské hudební styly a trendy. Začínají vznikat tzv. "dý-džej" - ské sound systémy,(DJ-systémy) - a jamajský způsob hraní, který vzniká tak, že DJ různě míchá skladby, experimentuje, vede posluchače k opakování tanečních pohybu a hesel - viz styl Rap - "rapování".

Jedním z prvních, kdo s tímto stylem přichází byl DJ Kool Herc, který se přistěhoval s rodinou do Bronxu a svůj způsob tvoření ukázal. Nadšení bylo obrovské a zrodil se Hip Hop. Kromě DJ Kool Herce je důležité zmínit člověka jménem Kevin Donovan, ( později Afrika Bambaataa). Ten se rozhodl změnit styl mladých lidí, kteří poflakováním se po ulicích, zakládáním různých gangů, vedoucích k sebedestrukci, násilí a brutalitě, ubíjí svůj život. Afrika Bambaataa zakládá mírovou organizaci, která dala "gangsterům" životní směr. Mladí lidé nachází alternativu ke svému prozatímnímu nicotnému a ubíjejícímu životnímu stylu: rodí se ucelený životní styl, směr a filosofie - Hip Hop. Kultivuje se celá tato - v podstatě na ulici vzniklá subkultura, která ve mně tak zvláštně rezonuje a mám pro ni velké pochopení.

Mám-li sama v sobě najít odpovědi na to, jak se vůbec mohlo stát, že ze studia klasické hudby - operního zpěvu, jsem v sobě pocítila sympatii i k tomuto kontroverznímu hudebnímu směru, tak snad se tak možná stalo právě proto, že jsem už od dob tak zhruba kolem 23 let tíhla k pouličnímu zpívání, věnovala jsem se mu jistou dobu opravdu naplno a nejednou mi tento "busking" - tedy pouliční umění, zachraňovalo i život s mým synem. Dále pak to byla práce v Armádě spásy, jejíž náplní bylo pečovat o lidi, žijící na ulici a pohybující se na okraji společnosti. Snad tedy právě pro tyto skutečnosti není divu, že Hip Hop styl, hudba a celkové pojetí této subkultury mi zní v srdci.

Z Hip Hopu se tedy stává velmi zajímavá nutnost, směr a ucelená kulturní kapitola, díky níž dochází ke sjednocení lidí v Bronxu a dochází k motivaci ukončení chudoby a sebedestrukce.

Hip Hop v sobě zahrnuje čtyři podskupiny jeho sebevyjádření. Zahrnuta je složka je tzv. rap music - "rapování", kdy se rytmizuje daný text, který se týká jakékoliv oblasti lidského života. Může to být báseň, opakování hesel, mixování a experimentování za pomoci několika desek a vytváření různých hudebních koláží.( Rap má své kořeny v dávných černošských hudebních stylech - lze říci, že byl předskokanem Hip Hop stylu). Další složkou Hip Hopu, je tzv hra na "hubu" - ta známé napodobování hry na perkuse - kdy hráč doslova využívá svých rtů zubů, jazyka - jako doprovodu ve skladbě. Třetí složkou Hip Hopu je složka taneční - tedy pouliční tanec( např. Breakdance, Street dance......) a vyjadřování se pomocí pohybu. Zde bych se maličko pozastavila a vyznala se k obdivu k jednomu stylu, při kterém se až člověku tají dech a v ukázkách bych přiložila video, kde je možné shlédnout, oč kráčí. Je to disciplína zvaná - Parkour. Tedy umění vzniklé ve Francii a svou podstatou spadající rovněž pod celé velké téma Hip Hopu. Jde o snahu ovládnout své tělo natolik, že je schopno zvládat fyzické překážky běžného života - tady i života na ulici, apod. Doslova akrobatické až abnormální výkony mužů, ale i žen nepřestanu nikdy obdivovat - a snad právě zde se odráží i moje dávná zájmová činnost, kdy jsem jako dítě trénovala za Bohemku sportovní gymnastiku.....a snad i zde bych hledala možné důvody obdivu pro tuto netradiční, ale vysoce zajímavou a především neskutečně odvážnou zájmovou činnost. A čtvrtou složkou je nejdiskutabilnější a nejkontroverznější pojetí sebevyjadřování - což jsou "Graffiti"( tedy malování, či sprejování veřejných prostranství, či památek - a úzce s tím související i možné vidění této činnosti optikou vandalismu, až trestné činnosti. Já sama s touto poslední složkou Hip Hop záležitosti mám trochu problém, protože i v našich končinách jsem už zahlédla - jak spoustu zdařilých nástěnných takových maleb....., tak ale i celou řadu nepovedených a doslova devastujících a skutečně k vandalismu směřujících "výplodů" lidské fantazie, či možná spíše nějaké "schízy". Na vše je ale nutné pohlížet jednotlivě - takže ani graffity - pokud mají, co říci a nejsou vedena touhou - ničit, beru jako zajímavý prvek životního stylu.

Na závěr zmíním čtyři hip-hopová hesla, která jsou pilířem mírové organizace, jejíž zakladatelem je výše jmenovaný Kevin Donovan( viz Afrika Bambaataa), kterému za jeho počin náleží velký dík a celosvětové uznání: Mír - Láska - Jednota - Zábava. Pokud se tedy opravdu zadařilo vynést v podstatě pouliční subkulturu, která dala směr mládeži, krátící svůj život na ulici trestnou činností a sebedestrukcí a stala se velkým mezníkem v dalším vývoji hudby a kultury jako takové - tak potom jí naleží hluboký respekt a uznání.

A nyní tedy hopem - tedy Hip Hopem k té Maryčce Magdonové.

Jak již bylo řečeno, neoddělitelným prvkem hip hop muziky - je "rap". Rytmizování textu, básně, hesel.... Právě poezie může být tématem k využití této specifické techniky. A v historii Hip Hopu se tak již mnohokrát stalo. Tím, že poezie patří do mé milované umělecké oblasti, bez které si svůj život neumím představit, zaobírala jsem se tedy i možným přístupem Hip Hopu k této literární záležitosti.

V současné době lze spatřit, jak poezie z našich životů mizí. A to ke škodě všech. Lidé přestávají poezii číst, stává se ztrátou času v naší uspěchané době. I zde na blogu Idnes už svoje publikování básní ukončila spousta skvělých básníků, kteří měli své básně opravdu velmi krásné a profesionální - ale kolikrát jsme žasla, jak malou čtenost mívaly. Je to opravdu velká škoda a moc bych si přála, kdyby znovuzrození lásky k četbě poezie dostalo svou novou šanci. A možná právě moje ukázka z české hip hop tvorby - nebo spíše pokus o hip hopové pojetí Bezručovy překrásné sociální básně Maryčka Magdonová, ze sbírky Slezské písně, kterou považuji za skutečný skvost naší národní tvorby, bude malým posunem v současném vnímání poezie mladými lidmi. Kdo ví:-).

Asi zde vstoupí na mysl polemika, která se v souvislosti s Petrem Bezručem vede už mnoho let - a to skutečnost, že možná Maryčku Magdonovou nenapsal on, nýbrž jeho přítel Ondřej Boleslav Petr.

Ano, svého času jsem si dohledával spoustu materiálů na toto téma, ale názory se stran odborníků rozcházejí. Někteří tvrdí, že Vladimír Vašek(Petr Bezruč) - je skutečným autorem Slezských písní, tedy i překrásné balady Maryčka Magdonová, jiní tvrdí, že sbírku psali společně s Ondřejem Boleslavem Petrem - a další část odborné veřejnosti tvrdí, že autorem celé sbírky slavných Slezských písní je jenom a pouze O. B. Petr. Tvrdí to i zpěvák Jarek Nohavica a je o tom skálopevně přesvědčený. Já osobně dávám prostor všem třem verzím. Tu pravdu ví jen oni dva a už nám jim nikdy nepoví. Vzali si ji s sebou. Podstatným na tom celém shledávám, co krásného tu zůstalo. A to, že Slezské písně jsou skutečnou krásou a vrcholným uměním, to prostě zůstává na věky.

Báseň "Maryčka Magdonová" se pokusila v hip hopovém pojetí pojmout jedna česká amatérské skupina a já jsem si po shlédnutí tohoto počinu řekla: ano, lze vystopovat na tomto počinu jistou dávku amatérského přístupu, ale v celkovém přístupu k tomu, že se mladí lidé rozhodli svým vrstevníkům a vůbec světu znova ukázat sílu a krásu poezie a přivést tak mladé lid k možnému zájmu o poezii - tak tomu já dávám velký palec nahoru a posílám jedno velké - "rap - potažmo hip hopové" srdečné poděkování:-).

Jako ukázka tedy netradiční pojetí nadčasové Maryčky Magdonové, další ukázkou bude hip hop verze staré písně "Killing me softly", kterou svého času nazpívala Helena Vondráčková s názvem - "Dvě malá křídla tu nejsou" a nakonec ukázku "Parkouru" - tady té disciplíny, které se hluboce obdivuji a která se rovněž řadí ke stylu Hip Hop.

Autor: Beata Krusic | úterý 16.7.2019 11:31 | karma článku: 6.44 | přečteno: 353x

Další články blogera

Beata Krusic

Jak jsem adoptovala blogera Pohanku

Je to adopce na dálku a je trochu zvrhlá, neboť tento můj druhý syn, je zhruba stejně starý, jako já. Výhodou této adopce na dálku a také její pozoruhodností je to, že mě nestojí žádné prachy.

19.9.2019 v 10:23 | Karma článku: 13.39 | Přečteno: 718 | Diskuse

Beata Krusic

Přijmout dary

Před tím, než se Porfirij Ivanov rozhodl na svém těle vyzkoušet účinky studené vody na lidský organismus, býval velkým "hříšníkem". Ženy, chlast, karty, hýření......... Na denním pořádku.

18.9.2019 v 18:03 | Karma článku: 11.54 | Přečteno: 294 | Diskuse

Beata Krusic

Se sokoly za Jarmilkou

Už delší dobu ve mně zvučí jedna stará píseň. Polsko-ukrajinská záležitost, "Hej sokoly". 150 let starý skvost, jeho děj se odehrává v 17. st. za doby polsko-ukrajinské války.

17.9.2019 v 20:11 | Karma článku: 11.50 | Přečteno: 401 | Diskuse

Beata Krusic

Dnes jedna pro tebe, Pepíčku...( tam k nebi a dál....)

Včera na něj vzpomínám a dnes se dovídám, že už není mezi námi. Josef Šrámek, ta velká legenda a známá osobnost ve své profesi. Josef Šrámek, český diskžokej.

17.9.2019 v 9:48 | Karma článku: 9.48 | Přečteno: 379 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Jakub Beznoska

Žijeme v právním státě?

Kde se za porušení zákonů spravedlivě trestá? Zdá se, že ne. Existují totiž lidé, na které jsou i zákony krátké a rozhodnutí soudu nemá žádnou váhu.

19.9.2019 v 23:19 | Karma článku: 9.76 | Přečteno: 214 | Diskuse

Jakub Beznoska

"Takhle se tu opravdu žije?"

Ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová strávila noc v ghettu. A nestačila se divit. Doslova nevěřila vlastním očím. Změní její návštěva něco? Těžko...

19.9.2019 v 21:09 | Karma článku: 18.01 | Přečteno: 433 | Diskuse

Ladislava Šťastná

Jak to vnímám já: Na důchody si počkáme a kdo ví, zda se jich dočkáme?

Když ve filmu Což takhle dát si špenát? omládlý Fanda Liška ve škole sděloval, že ho přece musí zajímat jaký bude mít důchod, bylo to úsměvné. Koho by v deseti letech zajímala výše penze, když má do důchodu daleko?

19.9.2019 v 20:20 | Karma článku: 11.60 | Přečteno: 183 | Diskuse

František Skopal

Musí opravdu dojít až k nejhoršímu? Pravda, která se špatně poslouchá!

Uvnitř každého vnímavého člověka, který se bděle rozhlíží kolem sebe, musí při pozorování jednání většiny dnešních lidí vzniknout jeden velký a zásadní rozpor.

19.9.2019 v 14:55 | Karma článku: 4.67 | Přečteno: 103 | Diskuse

Jaroslav Kvapil

Komu se líbí úvaha paní Lhotské, je fotbalista (polemika)

Velmi mě mrzí, že dva dni po sobě polemizuji s Kateřinou Lhotskou. Když ona ale ve svém novém textu opět prohlásila takovou zjevnou nepravdu a spousta lidí jí na to skáče, že mi to nedá. A víte co – vůbec mě to nemrzí.

19.9.2019 v 13:52 | Karma článku: 13.06 | Přečteno: 668 | Diskuse
Počet článků 478 Celková karma 16.68 Průměrná čtenost 1137

Chci psát otevřeně své názory. B.K.

Seznam rubrik

Oblíbené články

více

Najdete na iDNES.cz