....a tak se stala člověkem.

31. 07. 2019 21:29:21
Ženou. Krásnou, éterickou, snovou..., chtíc toužit a milovat. V ženském těle, s duší víly...... Naplň se, osude.

Už v dětství prostupují do našich životů postavy, které mnohdy v našich srdcích zakoření, vykvetou a už navždy zní. Bývají to postavy z pohádek a her, jejichž moudrost, krása a v pravém slova smyslu - ideál, jsou tím, co lidskou duši unáší dál a vzhůru........Prosvětlují lidskou existenci a vedou k velkým a mnohým zamyšlením.

Pro mě se takovou milovanou postavou stala dojemná postava malé mořské víly, podle které zkomponoval Antonín Dvořák svou proslulou, nádhernou operu Rusalka. Příběh vodní víly, která zakusí sílu, krásu, ale i zradu pozemské lásky, za kterou zaplatí vlastním životem.

Já byla jako dítě okouzlena příběhem malé mořské víly a později to byla právě Dvořákova Rusalka, kterou jsem jako první svou operu uslyšela ve Smetanově divadle. Dnes - stejně jako tehdy, jsem udolána čistotou a upřímností Rusalčiny nadpozemské lásky, která v tomto díle září nade vším. Člověk si zde uvědomí, jak malým se kolikrát člověk jeví v tom svém pozemském počínání a jak moc je nutné alespoň ctít ideál a děkovat za to, že se snad někdy, občas, trochu může inspirovat a chtít směřovat "výš".

Na malé mořské víle, nebo tedy Rusalce lze spatřit naše pozemské slabosti a vášně, kterými jsme "obdařeni" a bez kterých si už naše životy neumíme představit. Příkladem je postava "cizí kněžny", jejíž pozemská krása, vášeň a sex-apeal svede z cesty Rusalčina prince, který jako chlapák "musí" naplnit úděl samce - živočicha:-) a Rusalce vzít totálně iluze o věrnosti a hloubce citu - nás, obyčejných smrtelníků.

Kdysi jsem se tu ve svém blogu krátce zmínila o svých rozpravách s jednou známou, se kterou jsme vždy u vína skončily u Rusalky. Helča se vždy rozčílila a nadávala, že Rusalka byla úplně blbá a naivní a že právě cizí kněžna měla recht - a tak že to má chodit. Co prej do těch chlapů rvát horem dolem, když jsou to všichni nevděční šmejdi a trotlové. Mě zase chytal nerv a odboj za Rusalku a její ochotu dát život za toho "hajzla":-).( Rusalka je pro mě persona, na kterou mi sťatá Helča nesměla sáhnout).

S pohádkou "Malá mořská víla" jsem seznamovala i děti v mých odděleních školní družiny. A pokaždé to mělo stejný scénář: vždy, když jsem došla ke scéně, kdy Rusalka musí volit mezi zabitím prince a zachráněním si vlastního života - s možností vrátit se do vodní říše......a ona raději voli vlastní smrt - rozplynutí se v mořskou pěnu.........., vždy se mi před dětmi zlomil hlas. ( Jednou mě ale z mého rozpoložení vyvedl prvňáček Švestka, který trpěl Aspergerovým syndromem, byl to malý realista- koumák a suše před dětmi zvolal: "tak snad nám tady nebudete brečet, pani vychovatelko." Tím mě dostal - a já se přes slzy už zase musela hlášce toho prťouse smát).:-)

S Dvořákovou Rusalkou mám spojeny i loňské prázdniny, kdy jsme se s Izákem rozjeli hledat do Vysoké u Příbrami - památník Antonína Dvořáka, v jehož okolí komponoval právě Rusalku a bylo možné dojít k jezírku, kde je do kamene vytesán nápis: Rusalčino jezírko. Bylo nádherné uvědomit si, že les, houští a cestičky vedoucí k jezírku - inspirovaly kdysi dávno velikána A. Dvořáka ke zkomponování Rusalky, podle předlohy Malé mořské víly. Památník mimo jiné sousedí i s památníkem a domem básníka Josefa Václava Sládka, takže výlet měl opravdu ryze umělecký ráz a každému, kdo se rád nechá unášet historií našich umělců - moc doporučuji.

Milovat příběh malé mořské víly/Rusalky - to je "letět". Vznášet se, vzhlížet a s pokorou si uvědomovat nedokonalost našeho pozemského údělu. Rusalka pocítila, co znamená hmotné bytí - v celé své kráse i hrůze. Je to příběh o nás - o lidech. Je inspirující a věčný.

Jako ukázku vložím závěrečnou scénu malé mořské víly ze stejnojmenného nezapomenutelného českého filmu a na úplný závěr světoznámou árii Rusalky - "Měsíčku na nebi hlubokém" , v podání jihoafrické operní zpěvačky, Pretty Yende. Možná si říkáte, proč právě jihoafrické? Protože mě fascinuje sila umění, která je schopna překonat vzdálenost, rasové nesoulady a rozbroje i politiku, spojovat a přinášet radost do celého vesmíru. Protože mě fascinuje, že po skvostu, jakým je árie Měsíčku na nebi - potažmo role Rusalky, touží téměř každá velká operní pěvkyně světa a je krásné vědět, že tím, kdo zkomponoval toto překrásné dílo, byl český Antonín Dvořák.

Autor: Beata Krusic | středa 31.7.2019 21:29 | karma článku: 11.41 | přečteno: 359x

Další články blogera

Beata Krusic

Jak jsem adoptovala blogera Pohanku

Je to adopce na dálku a je trochu zvrhlá, neboť tento můj druhý syn, je zhruba stejně starý, jako já. Výhodou této adopce na dálku a také její pozoruhodností je to, že mě nestojí žádné prachy.

19.9.2019 v 10:23 | Karma článku: 13.39 | Přečteno: 718 | Diskuse

Beata Krusic

Přijmout dary

Před tím, než se Porfirij Ivanov rozhodl na svém těle vyzkoušet účinky studené vody na lidský organismus, býval velkým "hříšníkem". Ženy, chlast, karty, hýření......... Na denním pořádku.

18.9.2019 v 18:03 | Karma článku: 11.54 | Přečteno: 294 | Diskuse

Beata Krusic

Se sokoly za Jarmilkou

Už delší dobu ve mně zvučí jedna stará píseň. Polsko-ukrajinská záležitost, "Hej sokoly". 150 let starý skvost, jeho děj se odehrává v 17. st. za doby polsko-ukrajinské války.

17.9.2019 v 20:11 | Karma článku: 11.50 | Přečteno: 401 | Diskuse

Beata Krusic

Dnes jedna pro tebe, Pepíčku...( tam k nebi a dál....)

Včera na něj vzpomínám a dnes se dovídám, že už není mezi námi. Josef Šrámek, ta velká legenda a známá osobnost ve své profesi. Josef Šrámek, český diskžokej.

17.9.2019 v 9:48 | Karma článku: 9.48 | Přečteno: 379 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Jakub Beznoska

Žijeme v právním státě?

Kde se za porušení zákonů spravedlivě trestá? Zdá se, že ne. Existují totiž lidé, na které jsou i zákony krátké a rozhodnutí soudu nemá žádnou váhu.

19.9.2019 v 23:19 | Karma článku: 10.67 | Přečteno: 239 | Diskuse

Jakub Beznoska

"Takhle se tu opravdu žije?"

Ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová strávila noc v ghettu. A nestačila se divit. Doslova nevěřila vlastním očím. Změní její návštěva něco? Těžko...

19.9.2019 v 21:09 | Karma článku: 18.25 | Přečteno: 451 | Diskuse

Ladislava Šťastná

Jak to vnímám já: Na důchody si počkáme a kdo ví, zda se jich dočkáme?

Když ve filmu Což takhle dát si špenát? omládlý Fanda Liška ve škole sděloval, že ho přece musí zajímat jaký bude mít důchod, bylo to úsměvné. Koho by v deseti letech zajímala výše penze, když má do důchodu daleko?

19.9.2019 v 20:20 | Karma článku: 11.63 | Přečteno: 191 | Diskuse

František Skopal

Musí opravdu dojít až k nejhoršímu? Pravda, která se špatně poslouchá!

Uvnitř každého vnímavého člověka, který se bděle rozhlíží kolem sebe, musí při pozorování jednání většiny dnešních lidí vzniknout jeden velký a zásadní rozpor.

19.9.2019 v 14:55 | Karma článku: 4.68 | Přečteno: 104 | Diskuse

Jaroslav Kvapil

Komu se líbí úvaha paní Lhotské, je fotbalista (polemika)

Velmi mě mrzí, že dva dni po sobě polemizuji s Kateřinou Lhotskou. Když ona ale ve svém novém textu opět prohlásila takovou zjevnou nepravdu a spousta lidí jí na to skáče, že mi to nedá. A víte co – vůbec mě to nemrzí.

19.9.2019 v 13:52 | Karma článku: 13.06 | Přečteno: 670 | Diskuse
Počet článků 478 Celková karma 16.68 Průměrná čtenost 1137

Chci psát otevřeně své názory. B.K.

Seznam rubrik

Oblíbené články

více

Najdete na iDNES.cz