Ty jsi cikánka, Beatko - aneb co všechno se o sobě ještě nedovím

5. 08. 2019 11:08:14
Nedávné setkání po dvaadvaceti letech. Pepa vod Šumperka zase nezklamal. Celé setkání se neslo v duchu toho, zda náááhodou v mém dost komplikovaném původu nebyli i Romové.

Když vám chlap, kvůli kterému jsme se před neskutečnými dvaadvaceti lety z lásky doslova hroutila - a vy se v nostalgickém rozpoložení s ním znova setkáte a on se na vás zasněně podívá a řekne - ty jsi cikánka, Beatko, tak to člověka docela zaskočí - především z toho důvodu, že kromě Maďarů, Srbů, Čechů a Židů - jsem se na téma svého původu nikdy nic ohledně romské otázky nedověděla.

Josef nezklamal. Kromě toho, že to byl tenkrát( troufám si tvrdit, že i dnes) prvotřídní - teď mi promiňte ten výraz, ale opravdu sedí - "vošoust" a pařič, skvělý muzikant, PROUTNÍK, chlubílek, šetřil, egoušek......, byl to ale i zábavný, charismatický - a v neposlední řadě i nekonečně "žíznivý" člověk. Můj Pepa vod Šumperka. Moravák, jehož fluidum se mě jako ženy po dvacítce osudově dotklo. Když mi dal "Jozef" tehdy po roce a půl bodlo, protože prý na mě neměl nervy a bolel ho ze mně žaludek - protože moc rychle mluvím, když jsem v temperamentu tak při mluvě máchám jednou rukou, semelu od filosofie, až po dějiny sexuality i ubohé děti v Africe - doslova páte přes deváté a pak ve chvíli, kdy se chtěl Pepa zaobírat erotikou - z něj ještě dostanu záchvat smíchu...........tak pak muselo zákonitě dojít k tomu, že na to Pepa jednoduše neměl nervy. Pepa chtěl řešit hlavně sebe. Stylem jeho života bylo: opravdu úžasné hraní staré české muziky, národní tvorby( byl to klasicky vystudovaný hráč na příčnou flétnu, ale věnoval se tomu, co v něm rezonovalo nejvíc - moravská a česká národní muzika - s nádechem Hašlerova fluida)..... dále pak neustálé pařby, láska k pivu a slivovici( opravdu niterná) a babám. Josef měl svou představu, ale to snad ani nebyla představa jako taková - to byla především nutnost: jeden den prochlastat noc, druhý den se nechat ošetřovat. Další den být "zakletý v pivu"- jak rád poznamenával-( zakletý byl nejen v pivu, ale i v řádném počtu "panďuláků) - následující den zase probíhala léčba. A já jakožto ošetřovatelka jsem selhávala. Josefovy nervy nedávaly mou vehemenci ohledně diskuzí, na které pochopitelně už Jožin neměl kapacitu. V ošetřování potřeboval klid k nabrání sil na další pařby. Večery U hrocha, v Malostranské besedě, U zavěšenýho kafe, U Glaubiců,...a mnoho dalších a dalších hospod a podniků - kde se hrálo a hlavně pařilo, to byl svět Pepy vod Šumperka.

Jeho "bodlo" mě tenkrát vystřelilo do Polska k Berouskovi, kam jsem vyrazila, abych se z toho rozchodu nezblbla a načerpala sil - o tom jsem tu ž kdysi psala:-).

No - a my se teď s Pepou zase sešli - jak jinak než u Glaubiců:-), kde mají podle Josefa výborný pivo. To setkání vzešlo ze smutných okolnosí úmrtí jednoho našeho společného známého Jirky, jehož život velmi záhy a tragicky skončil a já se chystám o jeho zvláštním a smutném osudu brzy napsat.

Teď tedy k tomu podstatnému - té pro mě nečekané a šokující Josefově hlášce - že jsem cikánka.

Co se týče mého vztahu k tomuto etniku, tak na toto téma jsem tu už také psala - mám je moc ráda. Miluju romskou hudbu, bezprostřednost, srdečnost, intuici, volnost.... A moje sympatie k nim mi byla vždy opětována. Kdykoliv mohu, tak s nimi navazuji komunikaci. Ať už s muzikanty, či chlapy u cesty, kteří kopou silnici(tam bývá zase zastoupena jedna oblast mého niterného zainteresování - a to Romové často ze Slovenska, jejichž naturel, legrácky, makačenko-nemakačenko, to všechno ve mně vyvolává jistý druh pozitivního zabývání se touto otázkou), nebo si s nimi zavtipkuji v domě - kde u nás dlouho žila jedna rodinka, která byl hooodně veselá. Měla jsme i známého romského učitele a byl to jeden z nejvzdělanějších lidí, které jsem poznala. A v neposlední řadě mi doma maminka hrála na akordeon mimo jiné i světoznámé ruské romské romance v klasickém provedení, které mě už od dětství unášely do světa neskutečné krásy a svobody....

Takže tolik ve stručnosti k mému vztahu k Romům. Ale šup zpátky k Josefovi a ke Glaubicům:-).

Měla jsem pocit, že těch dvacet let snad ani neuteklo. Vidím sebe a Pepu a chce se mi usmát a zároveň cítím nostalgii, snad i slzy...a to něco, co už navždy odnesl čas. Hledím na - už trochu unaveného kocoura Josefa, který si ale stále jede na stejné vlně, očumuje každou sukni, která vstoupila do toho podniku a na jeho vzezření šedesátníka se ta láska k tomuto stylu života už hooodně zrcadlí. Nesmím ale zapomínat na sebe. To, co se Pepovi odzrcadlilo ze mě, bylo právě to šokující sdělení, které z něj krátce po zasednutí k pivečku vypadlo.

"Ty mít černý oči, tak jsi už úplná cikánka, Beatko. Ty ale cikánka jsi, i s těma tvejma zeleno hnědejma očima. A vždycky jsi byla."

"No Josefe, ty teda umíš ženskou přivítat." ( Byla jsem opravdu v šoku, protože první, co mě napadlo, byla jedna olašská romka, která mi nedávno na ulici cpala nějaké parfémy do ruky a šeptala- "jenom stovečku a sou tvoje" - a já se jí zbavila až ve chvíli, kdy mě napadlo to, co mě brácha kdysi naučil - "nemám love, more" - a rázem jsem měla pokoj.

"No tak se na sebe podívej", pravil mi zase Pepan.

" A co jako"? ( A fakt jsem netušila, co jako....).

"I mimo jiné to, co jsi si sem položila a co máš na sobě,..."

( Na stolek vedle sklenice s pivem jsem si odložila to, co nyní čtu a velmi se mi líbí - historie hnutí Hare Krisna, pojednávajííc o neuvěřitelném osudu člověka, který v sedmdesátých letech přivezl do USA a západního světa pradávné indické učení a filosofii vycházející z dávných indických véd. Nauku o přítomnosti, transcendentalitě, sprirituálním probuzení. Nádherné setkání s Nejvyšší silou života. No -a když jsem se tedy podívala na sebe, tak jsem měla na sobě cosi s etno - indicko - hippies nádechem. Pořád jsem tedy nechápala). :-)

A Pepa se pak rozpovídal, že asi nevím odkud Romové pochází, když jsme tak zaskočená. Pravím, že vím, že z Indie. A on se jako samolibý chasník pod svůj knír - a la Franz Jooosef usmíval, jako že odtud vítr vane. "To je to tvoje věčné téma spirituality, co tam bylo vždycky.....a co mi tě ale házelo i tehdy k Romům...........". ( Ty moje cikánko, dodal ještě, protože mě chtěl hodit do rozpaků ještě víc):-)

Tak tedy cikánka, Josef. S tím už nic nenadělám:-). Alespoň mám další téma na zamyšlení.

No, musí se nechat, že mě to téma fakt zajímá. Ta jeho tajemná struna, dávnověk, Indie, Bůh, intuice......a ta jejich neskutečně krásná hudba.

Co ale na závěr musím zmínit, je to téma Moraváků - protože i tohle téma ve mně "Josef vod Śumperka" zase otevřel: Moraváci - to je moje slabost. Už jsem to tu psala v článcích, takových mých malých cyklech s názvem: "Jednotlivosti, fascinující do krajnosti".

Mám slabost pro moravský dialekt. Pro tu zranitelnost, okamžitou profláknutelnost, jako by dětskou otevřeností a odkrytostí do mě to "měkké" proznívání v řeči vstupuje. To úžasné- Ne e, na místo Ne, nebo spousta jiných nuancí v řeči - spisovné přívlastky oproti slangové pražské mluvě, kterou já jsem typickou představitelkou - s protáááhlou koncovkou:-). Unáší mě moravská řeč....a já tedy dnes vložím dvě ukázky:

Za tu Josefovu cikánku tedy dám překrásnou píseň, která zněla jedním ruským filmem a k mému vyznání Moravě musím znova šoupnout Pavla Nováka. Jeho slůvko - Touhi, které mi zní opravdu jako "touhi" -a ne "touhy", "nevěříííl" - místo "nevěřil", a další malililinkaté momenty - ty "jednotlivosti, fascinující do krajnosti", díky kterým je svět barevnější, osobitější, voňavější a fascinující:-).

Autor: Beata Krusic | pondělí 5.8.2019 11:08 | karma článku: 13.76 | přečteno: 845x

Další články blogera

Beata Krusic

Jak jsem adoptovala blogera Pohanku

Je to adopce na dálku a je trochu zvrhlá, neboť tento můj druhý syn, je zhruba stejně starý, jako já. Výhodou této adopce na dálku a také její pozoruhodností je to, že mě nestojí žádné prachy.

19.9.2019 v 10:23 | Karma článku: 13.39 | Přečteno: 718 | Diskuse

Beata Krusic

Přijmout dary

Před tím, než se Porfirij Ivanov rozhodl na svém těle vyzkoušet účinky studené vody na lidský organismus, býval velkým "hříšníkem". Ženy, chlast, karty, hýření......... Na denním pořádku.

18.9.2019 v 18:03 | Karma článku: 11.54 | Přečteno: 294 | Diskuse

Beata Krusic

Se sokoly za Jarmilkou

Už delší dobu ve mně zvučí jedna stará píseň. Polsko-ukrajinská záležitost, "Hej sokoly". 150 let starý skvost, jeho děj se odehrává v 17. st. za doby polsko-ukrajinské války.

17.9.2019 v 20:11 | Karma článku: 11.50 | Přečteno: 401 | Diskuse

Beata Krusic

Dnes jedna pro tebe, Pepíčku...( tam k nebi a dál....)

Včera na něj vzpomínám a dnes se dovídám, že už není mezi námi. Josef Šrámek, ta velká legenda a známá osobnost ve své profesi. Josef Šrámek, český diskžokej.

17.9.2019 v 9:48 | Karma článku: 9.48 | Přečteno: 379 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Jakub Beznoska

Žijeme v právním státě?

Kde se za porušení zákonů spravedlivě trestá? Zdá se, že ne. Existují totiž lidé, na které jsou i zákony krátké a rozhodnutí soudu nemá žádnou váhu.

19.9.2019 v 23:19 | Karma článku: 10.67 | Přečteno: 229 | Diskuse

Jakub Beznoska

"Takhle se tu opravdu žije?"

Ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová strávila noc v ghettu. A nestačila se divit. Doslova nevěřila vlastním očím. Změní její návštěva něco? Těžko...

19.9.2019 v 21:09 | Karma článku: 18.25 | Přečteno: 440 | Diskuse

Ladislava Šťastná

Jak to vnímám já: Na důchody si počkáme a kdo ví, zda se jich dočkáme?

Když ve filmu Což takhle dát si špenát? omládlý Fanda Liška ve škole sděloval, že ho přece musí zajímat jaký bude mít důchod, bylo to úsměvné. Koho by v deseti letech zajímala výše penze, když má do důchodu daleko?

19.9.2019 v 20:20 | Karma článku: 11.60 | Přečteno: 185 | Diskuse

František Skopal

Musí opravdu dojít až k nejhoršímu? Pravda, která se špatně poslouchá!

Uvnitř každého vnímavého člověka, který se bděle rozhlíží kolem sebe, musí při pozorování jednání většiny dnešních lidí vzniknout jeden velký a zásadní rozpor.

19.9.2019 v 14:55 | Karma článku: 4.67 | Přečteno: 103 | Diskuse

Jaroslav Kvapil

Komu se líbí úvaha paní Lhotské, je fotbalista (polemika)

Velmi mě mrzí, že dva dni po sobě polemizuji s Kateřinou Lhotskou. Když ona ale ve svém novém textu opět prohlásila takovou zjevnou nepravdu a spousta lidí jí na to skáče, že mi to nedá. A víte co – vůbec mě to nemrzí.

19.9.2019 v 13:52 | Karma článku: 13.06 | Přečteno: 669 | Diskuse
Počet článků 478 Celková karma 16.68 Průměrná čtenost 1137

Chci psát otevřeně své názory. B.K.

Seznam rubrik

Oblíbené články

více

Najdete na iDNES.cz