Prague Pride - mým pohledem, aneb jak jsem vzala kluka do průvodu...

7. 08. 2019 9:50:06
Dnes ode mě nečekejte historku s mým synkem, který v rámci své psychiatrické diagnosy "vyvedl" kdysi na Prague Pride nějaké to toooočo. Kdepak. Bylo to naopak krásné setkání.

Začnu tím, že já sama jsem byla od útlého dětství konfrontována otázkou sexuálního zaměření - homosexuality. Od mých 9 let až do dospělosti jsem pravidelně docházela do hodin klasického zpěvu a později na pražskou konzervatoř - k takto zaměřenému panu profesorovi.

Později jsem právě v těchto kruzích nacházela přátelství s chlápky - homosexuály a musím za sebe říct, že sympatie jeden k druhému jsme měli opravdu velké. Homosexuálové přinášeli do mého světa neuvěřitelné humorné historky ze života, nikdy jsem se s nikým tak nezasmála, jako právě s nimi. Homosexuálové jsou schopni vnést do života žen velké pochopení, opravdové přátelství, vzlet, humor, zábavu, inteligenci i hluboká lidská zamyšlení a úvahy.

Ve svém životě jsme se potkala např. i v Armádě spásy - jako pečovatelka, s kluky, kteří museli odejít ze svých domovů - byli vyhozeni doslova na ulici svými otci, kteří se po té, co se syn svěřil se svou orientací, se jich jednoduše zřekli. Nic nepomohly matčiny přímluvy, pláč, podpora syna. Kluci museli z domu. Ano, jsou i takové příběhy, ze kterých člověku až v srdci bodne, ale pak jsou nádherné lidské příběhy, kdy mi jeden můj kamarád vyprávěl svůj příběh, kdy si sám kolem 19 let přiznal, že je gay. Do té doby zkoušel mít běžné vztahy s ženami, ale prostě to nevnímal. Měl rád ženy, velmi....., vážil si jich, miloval jejich přítomnost, ale nemiloval je tak, jak milostnému vztahu náleží. Upřímně si přiznal, jak se věci mají a svěřil se své mamince, se kterou vyrůstal na malém městě. Zde se ale konala opačná reakce stran rodiny: reakcí té maminky byla láskyplná podpora a pochopení svého syna, kterého vychovávala úplně sama a já byla tehdy opravdu dojatá, když mi kamarád svůj vztah s maminkou popisoval. Je z něj dnes vyrovnaný, veselý, příjemný padesátiletý muž.

Co se týče takto zaměřených žen, tak ženy - lesby do mého života v podobě kamarádek, či nějakých zkušeností nevstoupily přímo. Snad jen malá příhoda z našeho domu: žila u nás romská rodina, kdy jedna žena měla asi 5 dětí, které byly umístěny dětském domově, či diagnostických ústavech. Ona byla holt "veselá kopa". Po jisté době ale poznala "Andy". Také romskou ženu, spíše velmi mužnou, ale fluidum, které z té ženy šlo, bylo pro mě neopakovatelné. Andy byla velmi hodný člověk. A svou láskou k Monice a jejímu dost neuspořádanému životu dokázala to, že ji několik let dokázala držet tzv. "na uzdě", díky ní se postupně všechny děti dostaly do domácího prostředí a žily jako fajn, spořádaná rodina. Příběh ale neskončil moc dobře: po jisté době došlo k neshodám, Andy onemocněla, odešla zpět tam, kde se narodila a Monika znova sjela ke svému životu. Síla, kterou dávala Andy do vztahu - její osobní nasazení, schopnost postarat se, pevnou rukou vládnout a zároveň být neskutečně laskavou - byla pryč. A Monika sama jít neuměla. Po Andy se v její domácnosti objevovali zase muži, kteří ji využívali, atd. atd.

Druhé moje malé setkání bylo s dívkou, která se k nám nedávno přistěhovala.

Jednou mi pod "mým" ořešákem vyprávěla svůj příběh, kdy jí velmi záhy - snad kolem 15 let, došlo, že to má v životě jinak. Trápila se tím a když viděla maminku, která jí za to velmi soudila, počala se sebepoškozovat a nenávidět sebe samu, až jednoho dne, když už jí její suicidální pokus málem vyšel, skončila hospitalizovaná na psychiatrii v Motole. Její příběh dopadl naštěstí dobře. Maminka později vše přijala a slunce v jejich životě znova zasvítilo. Dnes tu dívku - 19 let, potkávám s její přítelkyní u nás v domě a vždy mám z těch dvou hezký pocit, protože se mají rády:-).

Tolik jen k mému osobnímu postoji a nyní něco k Prague Pride.

Zkrátka jsem se už před těmi asi pěti lety rozhodla, že se tam půjdu podívat. Vidět na vlastní oči to dění. A Izáka jsem vzala s sebou.

Teď se možná nabízí očekávání - podle toho všeho, co jsem tu už o diagnosách mého synka napsala, že se něco "dělo". A světe div se - nedělo se vůbec nic:-). My jsme si o tom předem spolu hodně povídali. Izák chtěl vědět úplně všechno: Co gayové cítí, proč to tak mají, jak žijí....Zajímala ho i problematika nejen homosexuálů, ale i transsexuálů, či travestitů. Všechno jsme si to tak nějak dopodrobna povyprávěly a vyrazili. A pocity?

Byla to prostě show. Mejdan. Pozitivní, netradiční setkání, veselí, průvod, hezká atmosféra, důvod k zamyšlení.

Nehledala bych v tom víc, než jsem viděla. Ani provokaci, ani násilnou demonstraci něčeho, ani bych do toho nemontovala politiku a už vůbec bych na to téma nemoralizovala. Právě na mém synovi jsem mohla spatřovat, jak je důležité s dětmi mluvit otevřeně a pak se dá každé - i to zdánlivě "nejžinantnější" téma pojmout citlivě a osvětlením. Opravdu si nemyslím, že by naše děti byly těmito setkáními a tématy negativně ovlivněny - a naopak mám dojem, soudě podle Izákovy reakce a i reakce dětí v době, kdy jsem pracovala v ŠD, kdy jsme si spoustu témat, které děti zajímaly, rozebraly a osvětlily - že děti jsou schopné daleko lépe přijmout podstatu všeho tady na Zemi, postavit se bez předsudků a srdcem otevřeným. Izák byl na té akci klidný a jediným důvodem, proč jsme museli dříve odejít byla hlasitost hudby, která ho po určité době zneklidnila - což ale bývá u Aspergerů celkem běžné, takže jsme to v klídku zabalili a pak už to táhli dál po vlastní ose.

Prague Pride je pro mě karneval, mejdan, lidské setkání, zábava, netradičnost, svobodný projev, který neubližuje, nezraňuje, neútočí, netrápí, je barevný, různorodý, veselý, živoucí....

Je zneklidňující? Za mě tedy ne. Jestli někdy fakt hoooodně zneklidním, tak to bude ve chvíli, kdy se zemí projde černá okovaná bota, holá lebka - a heslo: NIC, NEŽ NÁROD!

Pak bude zneklidnění skutečně na místě a případný strach rovněž.

Prague Pride je mírumilovné lidské setkání.

Autor: Beata Krusic | středa 7.8.2019 9:50 | karma článku: 15.96 | přečteno: 1000x

Další články blogera

Beata Krusic

Jak jsem adoptovala blogera Pohanku

Je to adopce na dálku a je trochu zvrhlá, neboť tento můj druhý syn, je zhruba stejně starý, jako já. Výhodou této adopce na dálku a také její pozoruhodností je to, že mě nestojí žádné prachy.

19.9.2019 v 10:23 | Karma článku: 13.39 | Přečteno: 718 | Diskuse

Beata Krusic

Přijmout dary

Před tím, než se Porfirij Ivanov rozhodl na svém těle vyzkoušet účinky studené vody na lidský organismus, býval velkým "hříšníkem". Ženy, chlast, karty, hýření......... Na denním pořádku.

18.9.2019 v 18:03 | Karma článku: 11.54 | Přečteno: 294 | Diskuse

Beata Krusic

Se sokoly za Jarmilkou

Už delší dobu ve mně zvučí jedna stará píseň. Polsko-ukrajinská záležitost, "Hej sokoly". 150 let starý skvost, jeho děj se odehrává v 17. st. za doby polsko-ukrajinské války.

17.9.2019 v 20:11 | Karma článku: 11.50 | Přečteno: 401 | Diskuse

Beata Krusic

Dnes jedna pro tebe, Pepíčku...( tam k nebi a dál....)

Včera na něj vzpomínám a dnes se dovídám, že už není mezi námi. Josef Šrámek, ta velká legenda a známá osobnost ve své profesi. Josef Šrámek, český diskžokej.

17.9.2019 v 9:48 | Karma článku: 9.48 | Přečteno: 379 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Jakub Beznoska

Žijeme v právním státě?

Kde se za porušení zákonů spravedlivě trestá? Zdá se, že ne. Existují totiž lidé, na které jsou i zákony krátké a rozhodnutí soudu nemá žádnou váhu.

19.9.2019 v 23:19 | Karma článku: 9.76 | Přečteno: 214 | Diskuse

Jakub Beznoska

"Takhle se tu opravdu žije?"

Ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová strávila noc v ghettu. A nestačila se divit. Doslova nevěřila vlastním očím. Změní její návštěva něco? Těžko...

19.9.2019 v 21:09 | Karma článku: 18.01 | Přečteno: 433 | Diskuse

Ladislava Šťastná

Jak to vnímám já: Na důchody si počkáme a kdo ví, zda se jich dočkáme?

Když ve filmu Což takhle dát si špenát? omládlý Fanda Liška ve škole sděloval, že ho přece musí zajímat jaký bude mít důchod, bylo to úsměvné. Koho by v deseti letech zajímala výše penze, když má do důchodu daleko?

19.9.2019 v 20:20 | Karma článku: 11.60 | Přečteno: 183 | Diskuse

František Skopal

Musí opravdu dojít až k nejhoršímu? Pravda, která se špatně poslouchá!

Uvnitř každého vnímavého člověka, který se bděle rozhlíží kolem sebe, musí při pozorování jednání většiny dnešních lidí vzniknout jeden velký a zásadní rozpor.

19.9.2019 v 14:55 | Karma článku: 4.67 | Přečteno: 103 | Diskuse

Jaroslav Kvapil

Komu se líbí úvaha paní Lhotské, je fotbalista (polemika)

Velmi mě mrzí, že dva dni po sobě polemizuji s Kateřinou Lhotskou. Když ona ale ve svém novém textu opět prohlásila takovou zjevnou nepravdu a spousta lidí jí na to skáče, že mi to nedá. A víte co – vůbec mě to nemrzí.

19.9.2019 v 13:52 | Karma článku: 13.06 | Přečteno: 668 | Diskuse
Počet článků 478 Celková karma 16.68 Průměrná čtenost 1137

Chci psát otevřeně své názory. B.K.

Seznam rubrik

Oblíbené články

více

Najdete na iDNES.cz