Prague Pride 2019 - lidské setkání

10. 08. 2019 23:10:11
"Raindrops keep falling on my head", a nebo " Singing in The rain". Názvy těchto písniček symbolizují dnešní průvod Prague Pride 2019, kterého jsem se nakonec přeci jen - alespoň na malou chvíli zúčastnila - spolu s Izákem.

Do poslední chvíle jsem netušila, jestli letos vyrazím. Nakonec ale přeci jen - po Izákově propuštění z léčebny, razíme. A udělali jsme dobře:-).

Reportáží o závěrečném ukončení festivalu Prague Pride 2019 - klasickým průvodem Prahou, určitě proběhla celá řada. Já se rozhodla zmínit jen pár momentů, které pro mě osobně - jako pro člověka, jehož motivací je vyjádřit podporu LGBT, byly zajímavé a vedly mě k zamyšlení. Jsou to ryze osobní momentky a zastaveníčka, která nelze brát jako zdokumentování celé akce, reportáž či něco podobného - a prosím tedy, aby tak bylo na můj blog i nahlíženo.

Hned z kraje musím jen vypíchnout, že mi bylo od začátku jasné, že až na Letnou určitě s Izákem nedorazíme, protože akce byla logicky velmi ozvučená a já musela brát v potaz Izákův stav - který velmi dobře snáší a vítá netradiční setkání, či zábavu - ale v rámci sluchových, či zrakových výrazných efektů bývá rychle unavitelný a je potřeba mít toto v první řadě na zřeteli. Takže dohoda zněla: okamžitá otočka a úprk při prvním náznaku jakékoliv nelibosti. ( Přiznávám ale upřímně, že v hloubi duše - po vkročení na Václavák, jsem si přála, aby ta chvíle moc brzy nepřišla). Byla jsem totiž okamžitě unesena už na Můstku, při výlezu z metra a následné cestě "ke koňovi", atmosférou připravovaného průvodu, jehož decibely, barvy, netradičnost a svoboda prostupovaly do mého vědomí a počali ve mně žít :-).

Mladí lidé s vlajkami duhy, našinec i cizina, překrásný izraelský gay, který s partičkou známých mi okamžitě padl do oka a já se slovy Shalom-( protože jinak vím úplný prdlajs), jsem partičku zvesela pozdravila.........., hudba, která duněla kol kolem, veselí, pohoda....., to vše mi odstartovalo dnešní krásné lidské setkání a já okouzlena - s Izákem v patách, jsem mazala "pod vocas", kde se to už pěkně všechno "štosovalo".

Cestou míjíme muže, kterého střeží policie, neboť vášnivě hovoří do malého megafonu a káže účastníkům pochodu - těm mladým lidem, držících se v párech za ruce a mávajících vlajkami.

"Počkej Izáčku, tady je to zajímavý, tady chvíli budeme". ( Izákovi je to fuk, zajímalo ho jestli někde dostane reklamní předměty - zdarma, jak mi sdělil). No - to já si pána alespoň trochu poslechla.

Byl to starší muž, který kázal o Ježíši. ( V médiích se uváděl ještě jiný člověk, který měl v horní části Václavského náměstí rovněž kázat a přímo demonstrovat nějaké svérázné pomůcky). Tak na něj jsme štěstí neměli, my potkali pouze člověka, který měl u sebe umístěné transparenty se slovy "Jen Ježíš tě může zachránit před peklem" a "Bojte se Boha a vzdejte mu čest". Jen v krátkosti sdělím, že pohled na celou tu situaci, kdy muž mluvil k těm mladým lidem, kteří ve slušnosti a v klidu jej nechali hovořit a on je v podstatě zastrašoval, plamenně mentoroval a hrozil prstem - byl velmi komický. To byl můj pocit - ostatně jako vše, co mě v životě zajímá a chci poznat, nebo se toho alespoň dotknout a potřebuji udělat si svůj vlastní obrázek - vždy nechávám promlouvat svůj vlastní vnitřní hlas - pocit, kterým se řídím. Nějak uvnitř jsem nechápala - když jsem se tak dívala po všech těch lidech na té akci, kteří nikomu nic nedělali, byli šťastní, upřímní, zamilovaní a spokojení - proč by měli být kýmkoliv zastrašováni? Za co? Za to, že mají odvahu milovat a odvahu žít po svém? A není právě toto důkaz víry v Boha, který v každém z nás jako neviditelné fluidum-energie promlouvá a osvětluje kým jsme a v jaké osobní pravdě si stojíme? Nerozumím, jak může někdo ve jménu Boha chtít po lidech spáchat na sobě "smrt" a vědomě sebe sama doživotně odsoudit ke strádání, nemilování a stylizování se tam, kde by učinili nešťastným - jak sebe sama, tak i zúčastněné partnery opačného pohlaví( viz nastolený řád - muž a žena). Takového zločinu bych se tedy na svém synovi účastnit nechtěla. Pokud by byl gay( jeví se mi hetero):-), tak by měl mé plné požehnání. ( V rámci Izákovy aspergerovské a tourettovské diagnosy by toto bylo fakt to poslední, co by mě trápilo):-).

Chvíli po té, co jsme dorazili k soše sv. Václava, průvod vyráží.

Za zvuků známých starých( mých milovaných) i nových fláků, za zpěvu zúčastněných mladých, starších, párech i solo borcích, rodičích s dětmi( bylo jich samozřejmě méně), za krásné, vřelé a i přes dunící hudbu - velmi poklidné, láskyplné, pohodové atmosféry, se obří průvod valí dolů Václavským náměstí - na Můstek, Příkopy, Nám. republiky........až na Letnou. Alegorické vozy a mávající osazenstvo, jdoucí účastnící, mávající všudypřítomní lidé.......i lidé z místních kaváren a barů vylézají "z děr" a s úsměvem zdraví. A mně náhle do hlavy vstupuje pan bloger Míša Pohanka, který mě v jednom ze svých posledních blogů - ve skvělé parodii( a samozřejmě v jiných souvislostech) pasoval rovnou na ten alegorický vůz - v nátělníku blogera pan Pepy Nožičky:-). Mám vnitřní záchvat smíchu, kdybych tu byla spatřena. Bloger Pohanka totiž nebyl daleko od pravdy. Nebyla jsem sice na voze, ale v těsné blízkosti jednoho z vozů, kde řádili travesťáci ve skvělých ohozech známých zahraničních zpěvaček a já si je vyhlídla právě proto, že dávali moje milované devadesátky( a sem tam i nějaký ten song ještě starší) a já byla ve svém živlu:-). Dokonce si troufám říct, že Izák byl dnes proti mě veeeelmi rozumný. Byl "fotrem" a já dnes "cérou". "Dcerou", která si v hloubi duše přála, aby ještě chvililinku mohla zůstat:-). ( Samozřejmě, že jsem stále sledovala, jak na tom Izák je). Izák byl viditelně ok. Měla jsem pocit, že je ke mně velmi shovívavý:-). On cítil a věděl, že ta atmosféra, co byla v průvodu, byla jedinečná.

Lidé tančili, zpívali, alegorické vozy ožívaly, ani déšť neměl šanci narušit tu pohodu. Naopak. Já osobně jsem s deštníkem nad hlavou a za zvuků mých milovaných devadesátek ještě nikdy tak téměř absolutně nenaplnila svou vizi, aby se víc na ulici žilo a vůbec - aby to v životě tak nějak veseleji žilo. Aby se víc zpívalo a tančilo. A dnes jsem si to tedy užila. A vůbec všichni kolkolem:-). Pak to ale přišlo. Nedaleko ulice Na příkopech mi Izák povídá: "už mě to tady sere, moc to řve!" A tím akce skončila. Tím, že byl dosud bez svého výraziva a najednou spustil......, bylo jasné, že už je to moc, okamžitě jsem se vrátila do reálu svých běžných dnů a s dohodou, že mizíme rychle do metra, jsem svůj duševní orgasmus byla nucena ukončit.

Každopádně ale musím říct, že ty dvě hodiny a kousek stály za to. To krásné, svobodné, vlastně bych řekla - mírové lidské setkání, ke mně promluvilo echem všeobklopující lásky........, které ovšem mírně narušil náhlý telefonát:

" Ahoj Beatko, co děláte s Izáčkem?" ( Moje letitá kamarádka).

"Čaaaau, právě jdeme z toho průvodu Prague Pride."

"Jéžiš, fuj, já bych tam v životě nevlezla. To je nenormální a ještě tam taháš toho kluka......a ještě by chtěli děti a svatbu......kdepak holka, já bych tam nepáchla....ani náhodou. Von Otíček byl taky, ale myslím, že vlastně nebyl...on se mnou tak rád mluvil, on měl rád ženy, to bylo vidět....

" Víš, Evo, Otík byl echt gay. Tos jako nevěděla?"

"No von byl ale tak skvělej....", fuj já bych tam nepáchla....."

"Ano, Ota byl skvělej, ostatně - jako gayové, lesby, bi i trans - často bývají."

( Bylo ticho).

" No já ti nevím.....ehm......, no a jak se jinak máš, Beatko?"

Moc bych si přála, aby ty předsudky, pokrytectví, falešná morálka a vůbec to hodnocení vymizelo z ovzduší lidského. Možná je to opět marné mé hlubinné přání - ale pevně věřím, že se jednoho dne splní.

A tady jeden z těch starých fláků(tuším snad léta sedmdesátá), která dnes také zněla ulicí - a já si při něm řekla: BOMBA! :-)

.

Autor: Beata Krusic | sobota 10.8.2019 23:10 | karma článku: 28.82 | přečteno: 9253x

Další články blogera

Beata Krusic

Jak jsem adoptovala blogera Pohanku

Je to adopce na dálku a je trochu zvrhlá, neboť tento můj druhý syn, je zhruba stejně starý, jako já. Výhodou této adopce na dálku a také její pozoruhodností je to, že mě nestojí žádné prachy.

19.9.2019 v 10:23 | Karma článku: 13.39 | Přečteno: 716 | Diskuse

Beata Krusic

Přijmout dary

Před tím, než se Porfirij Ivanov rozhodl na svém těle vyzkoušet účinky studené vody na lidský organismus, býval velkým "hříšníkem". Ženy, chlast, karty, hýření......... Na denním pořádku.

18.9.2019 v 18:03 | Karma článku: 11.54 | Přečteno: 294 | Diskuse

Beata Krusic

Se sokoly za Jarmilkou

Už delší dobu ve mně zvučí jedna stará píseň. Polsko-ukrajinská záležitost, "Hej sokoly". 150 let starý skvost, jeho děj se odehrává v 17. st. za doby polsko-ukrajinské války.

17.9.2019 v 20:11 | Karma článku: 11.50 | Přečteno: 401 | Diskuse

Beata Krusic

Dnes jedna pro tebe, Pepíčku...( tam k nebi a dál....)

Včera na něj vzpomínám a dnes se dovídám, že už není mezi námi. Josef Šrámek, ta velká legenda a známá osobnost ve své profesi. Josef Šrámek, český diskžokej.

17.9.2019 v 9:48 | Karma článku: 9.48 | Přečteno: 379 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Jakub Beznoska

Žijeme v právním státě?

Kde se za porušení zákonů spravedlivě trestá? Zdá se, že ne. Existují totiž lidé, na které jsou i zákony krátké a rozhodnutí soudu nemá žádnou váhu.

19.9.2019 v 23:19 | Karma článku: 9.76 | Přečteno: 197 | Diskuse

Jakub Beznoska

"Takhle se tu opravdu žije?"

Ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová strávila noc v ghettu. A nestačila se divit. Doslova nevěřila vlastním očím. Změní její návštěva něco? Těžko...

19.9.2019 v 21:09 | Karma článku: 17.79 | Přečteno: 422 | Diskuse

Ladislava Šťastná

Jak to vnímám já: Na důchody si počkáme a kdo ví, zda se jich dočkáme?

Když ve filmu Což takhle dát si špenát? omládlý Fanda Liška ve škole sděloval, že ho přece musí zajímat jaký bude mít důchod, bylo to úsměvné. Koho by v deseti letech zajímala výše penze, když má do důchodu daleko?

19.9.2019 v 20:20 | Karma článku: 11.60 | Přečteno: 182 | Diskuse

František Skopal

Musí opravdu dojít až k nejhoršímu? Pravda, která se špatně poslouchá!

Uvnitř každého vnímavého člověka, který se bděle rozhlíží kolem sebe, musí při pozorování jednání většiny dnešních lidí vzniknout jeden velký a zásadní rozpor.

19.9.2019 v 14:55 | Karma článku: 4.67 | Přečteno: 103 | Diskuse

Jaroslav Kvapil

Komu se líbí úvaha paní Lhotské, je fotbalista (polemika)

Velmi mě mrzí, že dva dni po sobě polemizuji s Kateřinou Lhotskou. Když ona ale ve svém novém textu opět prohlásila takovou zjevnou nepravdu a spousta lidí jí na to skáče, že mi to nedá. A víte co – vůbec mě to nemrzí.

19.9.2019 v 13:52 | Karma článku: 13.06 | Přečteno: 667 | Diskuse
Počet článků 478 Celková karma 16.68 Průměrná čtenost 1137

Chci psát otevřeně své názory. B.K.

Seznam rubrik

Oblíbené články

více

Najdete na iDNES.cz