Smrt je prd?

12. 08. 2019 14:59:47
Možná fakt jo. Co člověk, to názor. Někoho děsí, někdo se v debatách o ní vyžívá, někdo se raději odvrací, někdo se zabývá "duchařinou"... , no a já to mám takhle:

Za poslední dobu jsem vedla spousty úvah se známými na téma smrti. Zaujaly mě tři postoje, které se shodovaly v jednom: strach ze smrti - z důvodu možné nicoty, která po smrti zbývá.

"Chci se dožít velmi dlouhého věku a budu proto dělat všechno." (Řekl mi Vlasta, stavební inženýr, 62 let). Je pro něj totiž děsivou představou vědomí, že pak už není nic. Jen nicota. "To vědomí mě žene chtít tu být co nejdéle, za každou cenu."

"Já mu rozumím, Vlastíkovi, že tohle říká. Co když to tak opravdu je? Ta představa je strašná, to definitivní nic. Ta marnost našich životů- když přijde to NIC. Všechno mě to tady sere, lidi jsou falešný, zlí, jeden pokrytec za druhým..., ale ta představa nicoty potom mě taky, jako Vlastu, děsí." ( S tím přišla i Helča, 62 let).

"Nechci o tom bavit, mám z toho "NIC" divnej pocit." ( můj brácha).

Jak zvláštní je pak oproti těmto postojům čtení od Eckharta Tolleho, který zmiňuje praxi budhistických mnichů, kteří v rámci duchovního života meditují i v márnici mezi mrtvými těly a sám Tolle dodává, že smrt je požehnáním.

Velmi pozitivní přístup ke smrti mělo i vedení Armády spásy, protestantské církve, kde jsem pracovala. Když zemřel náš kolega Tony, armáďáci mu na pohřbu přednesli řeč. Úžasnou, pozitivní řeč, kdy měl najednou člověk pocit, že všechno může být jinak.....

Jak u Tolleho, tak právě na pohřbu Tonyho jsem si uvědomovala, jak mnou toto rezenuje a v podstatě mě to nabíjí - a řeči mých známých jsem moc nerozuměla. Zkouším se sama stavět k tomu termínu - nicota, který je ve vnímání mnohých lidí tou neskutečnou noční můrou, která jednoho dne vyvstane.

Tehdy jsem řekla Vlastovi: no, tak to bude třeba nicota. A co jako? :-). Mně to přeci může být jedno, ne?! Už to budu mít za sebou a pak - ať si je, co chce. ( Tohle byl můj postoj směrem k tomu, kdyby k té skutečné nicotě opravdu došlo a byla tou jedinou pravdou ve věci toho, co bude po naší smrti). Byl to ateistický postoj - jako jeden z možných pojetí toho, co by, kdyby....

Já ale nejsem ateistou:-). Tudíž jsme Vlastovi a pak i Helče vyjevila i svůj další niterný postoj k tématu smrti.

Hluboce věřím v to, že člověk má sice svoje tělo, svoje DNA, svoje jméno, svůj život, svou existenci....ale aby mohl žít a to všechno hmotné, co jsem tu zmínila, mohlo znít živoucí písní, musí být prostoupeno energii - Bohem, který je všudypřítomný a prostupuje vším, tedy i člověkem. Je v našem těle, v tom jediném opravdovém chrámu, o kterém mluvil i Ježíš a ještě před ním Budhha a pradávné védské učení. To učení říká, že naše těla jsou tzv. šat, který v okamžiku splynutí spermie s vajíčkem se počne vyvíjet - ale spolu s ním je tu ta nejpodstatnější - energie, která jako věčné fluidum prostoupí do započatého nového života. A bez této energie, která do lidských těl při narození vstupuje, by člověk nežil. To tělo - ta hmota by nežila. A stejně tak to tělo ve chvíli smrti opouští. Ta věčná, všudy přítomná energie - která je naší podstatou. To je ten důvod meditace budhistických mnichů mezi mrtvými a pochopení slov E. Tolle. že smrt je požehnáním - ve smyslu toho, že ve chvíli hmotné smrti, jsme svědky "odložení" "šatu" ( lidského těla), ale energie-bůh, která v momentě započetí vstupuje, tak v momentě hmotné smrti - "vystoupí". A to je, myslím, velmi pozitivní vědomí. Najednou mám pocit, že žijeme neustále v nějaké iluzi, ve fixaci na své hmotě - v mém případě hmotě jménem Beata. Dám malý příklad:

Když mi zemřela před 12 lety maminka, tak jsme byli vyzvání, abychom na patologii ještě maminku "zkontrolovali". Samozřejmě jsme tak učinit nemuseli. Můj brácha to domítl - brácha se těchto věcí nechce zúčastňovat. Šla jsem tedy já a maminčin druh. Když jsem se tak na maminku dívala, pocítila jsem zvláštní klid. Měla jsem hmatatelný pocit, že máma už tam není - že tam leží jen její tělo. Že právě ta podstata - ta energie je už dávno kdesi daleko........ Později jsem si na tento zážitek vzpomněla právě ve chvíli, kdy se o smrti vyjadřuje duchovní učitel, Eckhart Tolle. Je to velice osvobozující vědomí.

Říká se, že energie odchází ke světlu. A já v to hluboce věřím. Věřím, že po ukončené cestě, dochází ke spočinutí. Vnímám to skutečně ryze pozitivně, protože - co si budeme povídat, život bývá někdy fakt nálož, frčák, síla i nářez:-). A není ta vidina klidu, míru a spočinutí vlastně pozitivní záležitostí? :-). V mém vnímání zcela určitě:-). ( Náhodou jsi to pěkně, živote zařídil. Máš můj veeelkej dík):-).

Takže Vlastíkovi a Helče jsem tehdy řekla svoje stanovisko, že ta nicota ( pokud by to celé tedy opravdu o té finální nicotě bylo) a která je tak děsí, je pro mě docela prííííma představa, odpočinek a vítám ji:-).

Pokud by ten závěr měl ale další "bonus" - a to je cesta ke světlu( o kterém spousta lidí po zážitku klinické smrti mluví), tak se zde nabízí další vidina pozitivního možného přístupu k jevu - jménem SMRT. Světlo? Super, tak na to se těším:-). Konečně se člověk bude nekonečně hřát - a případnej pozemskej chlad, kterýho je někdy víc, než dost - má utrum. Bomba. :-)

No - a pokud je to o tom, že nic nekončí - ani v nicotě, ani u světla - ale pěkně pošupajdíme zpátky do dalšího DNA(jak praví nauka o reinkarnaci) - doučit se to, co jsme tu jaksi nezvládli a ty naše pozemské kopance jsou toho hmatatelným důkazem...., tak pak si Helča i Vlastík dělají zbytečné starosti a můžou si být jistí, že se ani nenadějí a zase se tu budou zanedlouho - po svém "odchodu" pěkně plácat a hrát tu iluzorní hru jménem - život. Takže i tahle třetí verze toho, jak to tedy vlastně jednou může být - je nakonec taky pozitivní:-).

Nicota, nebo světlo, nebo návrat na Zem. Proč ne?!

Takže by se dalo skutečně říct, že smrt - je prd. :-)

A tady jedna ta černě-humorná parodie, kterou jsem tu kdysi dávala a musím říct, že jí fakt můžu :-).

Autor: Beata Krusic | pondělí 12.8.2019 14:59 | karma článku: 12.98 | přečteno: 589x

Další články blogera

Beata Krusic

Jak jsem adoptovala blogera Pohanku

Je to adopce na dálku a je trochu zvrhlá, neboť tento můj druhý syn, je zhruba stejně starý, jako já. Výhodou této adopce na dálku a také její pozoruhodností je to, že mě nestojí žádné prachy.

19.9.2019 v 10:23 | Karma článku: 13.39 | Přečteno: 715 | Diskuse

Beata Krusic

Přijmout dary

Před tím, než se Porfirij Ivanov rozhodl na svém těle vyzkoušet účinky studené vody na lidský organismus, býval velkým "hříšníkem". Ženy, chlast, karty, hýření......... Na denním pořádku.

18.9.2019 v 18:03 | Karma článku: 11.54 | Přečteno: 294 | Diskuse

Beata Krusic

Se sokoly za Jarmilkou

Už delší dobu ve mně zvučí jedna stará píseň. Polsko-ukrajinská záležitost, "Hej sokoly". 150 let starý skvost, jeho děj se odehrává v 17. st. za doby polsko-ukrajinské války.

17.9.2019 v 20:11 | Karma článku: 11.50 | Přečteno: 401 | Diskuse

Beata Krusic

Dnes jedna pro tebe, Pepíčku...( tam k nebi a dál....)

Včera na něj vzpomínám a dnes se dovídám, že už není mezi námi. Josef Šrámek, ta velká legenda a známá osobnost ve své profesi. Josef Šrámek, český diskžokej.

17.9.2019 v 9:48 | Karma článku: 9.48 | Přečteno: 379 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Jakub Beznoska

Žijeme v právním státě?

Kde se za porušení zákonů spravedlivě trestá? Zdá se, že ne. Existují totiž lidé, na které jsou i zákony krátké a rozhodnutí soudu nemá žádnou váhu.

19.9.2019 v 23:19 | Karma článku: 9.76 | Přečteno: 188 | Diskuse

Jakub Beznoska

"Takhle se tu opravdu žije?"

Ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová strávila noc v ghettu. A nestačila se divit. Doslova nevěřila vlastním očím. Změní její návštěva něco? Těžko...

19.9.2019 v 21:09 | Karma článku: 17.56 | Přečteno: 418 | Diskuse

Ladislava Šťastná

Jak to vnímám já: Na důchody si počkáme a kdo ví, zda se jich dočkáme?

Když ve filmu Což takhle dát si špenát? omládlý Fanda Liška ve škole sděloval, že ho přece musí zajímat jaký bude mít důchod, bylo to úsměvné. Koho by v deseti letech zajímala výše penze, když má do důchodu daleko?

19.9.2019 v 20:20 | Karma článku: 11.60 | Přečteno: 181 | Diskuse

František Skopal

Musí opravdu dojít až k nejhoršímu? Pravda, která se špatně poslouchá!

Uvnitř každého vnímavého člověka, který se bděle rozhlíží kolem sebe, musí při pozorování jednání většiny dnešních lidí vzniknout jeden velký a zásadní rozpor.

19.9.2019 v 14:55 | Karma článku: 4.67 | Přečteno: 103 | Diskuse

Jaroslav Kvapil

Komu se líbí úvaha paní Lhotské, je fotbalista (polemika)

Velmi mě mrzí, že dva dni po sobě polemizuji s Kateřinou Lhotskou. Když ona ale ve svém novém textu opět prohlásila takovou zjevnou nepravdu a spousta lidí jí na to skáče, že mi to nedá. A víte co – vůbec mě to nemrzí.

19.9.2019 v 13:52 | Karma článku: 13.06 | Přečteno: 666 | Diskuse
Počet článků 478 Celková karma 16.68 Průměrná čtenost 1137

Chci psát otevřeně své názory. B.K.

Seznam rubrik

Oblíbené články

více

Najdete na iDNES.cz