Vzpomínka na Ambrozii

16. 09. 2019 23:25:44
Dnes se mi vrátily vzpomínky na Ambrozii. Jeden podnik v pražských Vršovicích. Bar plný vometáků, mladých i těch oldies, nočních ptáků, střelených strašidel, nezvladatelných třeštidel a jedné upřímné Věrušky.

Chodívaly jsme tam skoro každou sobotu - tančit téměř až do svítání. Za mix. pultem stával tehdy Pepa Šrámek, známá postava "dýdžeje" - ještě i za totáče. Pepíčka jsem milovala, protože on to svoje řemeslo ctil, byl to profík a hlavně to sjížděl od padesátek až do současnosti - a bylo na něm znát, že i když svoje nejlepší léta má už dávno za sebou, pořád je fest při věci a dělá to s láskou a pokorou.

Ambrozii jsem si oblíbila, protože měla trochu fluidum vesnické "dízy" :-). To nebyl pražskej Václavák, kde měl člověk strašidelnej pocit latentního šméčka, čouhajícího ze všech stran. Do Ambrozie nechodili frajeři se zlatými řetězy na krku a nelítaly tam drogy, nebo tak něco. Ambrozie byla plná zoufalců:-))). Neškodných pantátů, hodných kluků, kteří nám u stolu cpali, že to je dnes těžký, protože když před babu nepoloží klíče od drahýho auta, tak si ani neškrtnou a vůbec si na ty holky potřebovali dost postěžovat. My z nich měly srandu a oni nám chodili povídat, že prej je s námi alespoň - prdel, (jak nám po několika pivech a panácích říkávali), když už nic jako jinýho. Mě občas přezdívali - lednice, protože jsem v nočních barech mívala manýru- držet si pěkně distanc a tak trochu bejt za samostatnou jednotku. Vlastně to tak mám dodnes.

V Ambrozii se vůbec slejzali podivní lidé, ale musí se nechat, že tam byla fakt sranda. Hlavně mě tam jednou uzemnila jedna paní, které se říkalo Věruška.

Věruška byla blízká známá dýdžeje Pepy. S Pepíčkem to museli za komančů asi tutově táhnout, protože jejich objetí a pohledy svědčily proto, že to asi svého času v té "Káče"-( Carioca a pak také Astra na Můstku, kde to za komunistů žilo), pořádně tenkrát rozjížděli. Mělo se za to, že "to" Věruška v těch dobách měla jako vedlejšák.

Věruška byla moc pěkná ženská už hodně po padesátce.

Sedávala v Ambrozii na baru, kde kromě ní vysedávali i vršovičtí taxikáři, panákující místní vošousti, pivní typy a sem-tam nějakej osamocenej seladon, co si o víkendu sám vyrazil.

Věruška kolikrát dávala fest znát, že je z té společnosti kolem ní dost otrávená. Jednou si mě vzala stranou a povídá:

" Holka, já ti fandim. Děláš to dobře. Tancuješ si sama a prdíš na ně." ( Nutno dovysvětlit, že já osobně jsem se nikdy moc nesmířila se stylem našich mužů, když vyrazí do terénu a třeba právě do nočních tanečních podniků....., který je v duchu - "sedím na baru a až se vožeru, nebo pokud mě ńáká sama klofne- tak teprve pak se zvednu." Ostatně tohle téma jsme s ženskejma řešily snad už od dob, co jsme poprvé někam vyrazily. A proto jsem si všude vytvořila to svoje, že jsem si prostě začala tančit sama - a tím měla vždy a všude jistotu, že si ten večer fakt užiju a nebude se vyčkávat na to, jestli se už někdo náhodou dostatečně "sjel" - a je už schopen, skoro na konci večera, vyzvat babu k tanci).

Věruška dávala znát, že ji dnešní doba moc nebere. Přímo jí všechno štve. A na závěr své potřeby si postěžovat mi sdělila svoje shrnutí:

"Holky, vůbec vám tu dobu nezávidím. Dřív? To NÁÁÁS tehdy ještě pozívali na panáky a všechno zacálovali! A dneska? To abys jim za to šukání ještě zaplatila večeři a panáka." ( A znechuceně se tehdy Věra rozhlédla po lokále a hlavně po tom "jejím" baru, kde se v nočních hodinách tlačilo čím dál víc návštěvníků, kteří jí v žádném případě nepřesvědčili, že snad bude jednou líp).

Věruška mě tenkrát fakt pobavila. Ono to propojení dneška s minulostí bývá někdy dost zajímavé poslouchat a porovnávat. Já to mám hozené vlastně pořád stejně. Ať už za totality, kdy jsme v šestnácti začaly razit někam- a nebo později, po revoluci. Vždycky jsem si vytvořila tu svojí podivnou ulitu, kdy jsem byla sama - a vlastně se všemi. Když se člověk spoléhá sám na sebe, tak pak nemusí očekávat, jestli nějakej vometák..... , a tak podobně:-). A může se pak pobavit do alelůůůůja v každém režimu.

No - a když jsme tak u toho vzpomínání na Ambrozii, Věrušku a dýdžeje Pepíčka Šrámka - tak musím vzpomenout něco, co mi Pepa vždycky zahrál a taky něco z toho, co tehdy mělo svoje prvenství z oblasti českého popu:-).

Autor: Beata Krusic | pondělí 16.9.2019 23:25 | karma článku: 12.78 | přečteno: 435x

Další články blogera

Beata Krusic

Zde by měly kvést růže...

Přesně si vzpomínám na dobu, kdy ve mně název knihy - Zde by měly kvést růže.., rozezníval struny touhy objevovat život a s pokorou pak přijímat i fakt, že zde, bohužel, jenom růže nekvetou...

13.11.2019 v 16:29 | Karma článku: 10.61 | Přečteno: 297 | Diskuse

Beata Krusic

"Dolej si číš a zapudruj si pláč....."

Those were The days - Dorogoj dlínoju - Dolej si číš a zapudruj si pláč.... Tohle je všechno je jedna krásná a zároveň moc smutná vzpomínka. Vzpomínka na někoho, kdo byl a už tu není.

13.11.2019 v 6:15 | Karma článku: 13.63 | Přečteno: 432 | Diskuse

Beata Krusic

Tak jsem se včera - po roce - zase pořádně zlila !

Loni to bylo za bílého dne, letos se to odehrálo večer - a byl to možná ještě lepší zážitek. Pocit to byl krásný, co vám mám povídat.

12.11.2019 v 15:58 | Karma článku: 15.52 | Přečteno: 680 | Diskuse

Beata Krusic

Vyjádření režiséra Igora Chauna - jako důkaz úrovně novodobé Pravdy a Lásky!

Když jsem si dnes přečetla emotivní vyjádření režiséra Igora Chauna směrem k nadcházejícím oslavám 30. výročí sametové revoluce, nemohla jsme se ironicky neusmát.

11.11.2019 v 22:13 | Karma článku: 40.71 | Přečteno: 1974 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Iva Marková

Dopisy dětí... Dětí?

Před patnácti lety jsem chtěla do školy dělat nějakou práci o Miladě Horákové. Nakonec jsem si zvolila

13.11.2019 v 20:36 | Karma článku: 13.42 | Přečteno: 345 | Diskuse

Beata Krusic

Zde by měly kvést růže...

Přesně si vzpomínám na dobu, kdy ve mně název knihy - Zde by měly kvést růže.., rozezníval struny touhy objevovat život a s pokorou pak přijímat i fakt, že zde, bohužel, jenom růže nekvetou...

13.11.2019 v 16:29 | Karma článku: 10.61 | Přečteno: 297 | Diskuse

Katerina Kaltsogianni

Arogantní Járo Slávik velmi ublížil jednomu člověku

Při posledním vysílání Tv Prima Česko-slovensko má talent vyhodil Járo Slávik arogantně jednoho zpěváka, který je autorem jak svých textů, tak i hudby. Jeho slova se derou z duše ven tak, jak je uslyšíte. Mají svojí příčinu.

13.11.2019 v 15:44 | Karma článku: 21.74 | Přečteno: 1527 | Diskuse

Beata Krusic

"Dolej si číš a zapudruj si pláč....."

Those were The days - Dorogoj dlínoju - Dolej si číš a zapudruj si pláč.... Tohle je všechno je jedna krásná a zároveň moc smutná vzpomínka. Vzpomínka na někoho, kdo byl a už tu není.

13.11.2019 v 6:15 | Karma článku: 13.63 | Přečteno: 432 | Diskuse

Jan Tichý(Bnj)

Tak mi přišlo na mysl

Občas ve snu, občas uprostřed práce, debaty, procházky, mne něco napadne. Někdy si vzpomenu a zapíšu do notýsku. Pak někdy zapíšu i do svého webového glosáře.

12.11.2019 v 21:14 | Karma článku: 9.46 | Přečteno: 140 | Diskuse
Počet článků 550 Celková karma 18.50 Průměrná čtenost 1162

Chci psát otevřeně své názory. B.K.

Seznam rubrik

Oblíbené články

více

Najdete na iDNES.cz