Přijmout dary

18. 09. 2019 18:03:21
Před tím, než se Porfirij Ivanov rozhodl na svém těle vyzkoušet účinky studené vody na lidský organismus, býval velkým "hříšníkem". Ženy, chlast, karty, hýření......... Na denním pořádku.

Vášnivost Porfiriji nechyběla. Ta mu byla nadělena velkou měrou. Vášeň taková, která i zabíjí. Osud Porfirije Ivanova počal měnit hlas lékařů, kteří u něj odhalili rakovinu.

Ivanov, jakožto impulzivní, vášní zmítaný člověk......se rozhodl, že než čekat na smrt, raději vše sám urychlí. V historických pramenech se uvádí, že se tenkrát na Ukrajině(původem ovšem Rus byl tenhle Porfirij Ivanov) postavil nahý na mráz a přál si nastydnout tak, aby dostal zápal plic a druhý den už nevstal. Jenže se tak nestalo. Nebylo mu vůbec nic. A tak si řekl, že tomu zase trochu pomůže - a na tom mrazu si druhý den ještě na sebe vylil kýbl studené vody - aby potom joooo už ulehnul a brzy to měl za sebou. Jenže zase nic, ale naopak - a jak sám ve svém životopise uvedl, bylo mu psychicky lépe, pocítil větší příval energie do svého těla a tak vůbec se mu ten jeho skutek docela zalíbil. Den co den jej pak opakoval. Koupal se ve studené vodě, kde mohl, poléval se v zimě studenou vodou s kbelíku a ke svému překvapení zjišťoval, že ještě nikdy nebyl šťastnější. Přestával hledat naplnění a nutkavou potřebu hasit svoje vrozené vášně hraním karet, pitím a přebujelou sexualitou. Ta voda v něm rozkryla nový rozměr bytí. Jeho nemoc se v zárodku zastavila a já jen v rychlosti dodám, že se Porfirij Ivanov stal jedním z nejznámějších slovanských mystiků a jogínů, kteří zasvětili svůj život hledání Boha uvnitř sebe. Hledáním pravdy o možnostech našeho drahocenného potenciálu, sídlícímu uvnitř našich těl. Porfirij Ivanov podal svědectví světu. Svědectví zázračných účinků studené vody na lidský organismus - a byl tím, kdo v obrovském nasazení a odvaze vystavil svoje těle neskutečnému experimentu, kdy pracoval úplně sám a jediný, kdo mu byl oporou v jeho životním díle, byl on sám a jeho víra.

Psala jsem už tady - tuším dvakrát, o tom, že z úcty k tomuto člověku jsem se rozhodla přijmout to, co nám, lidem, přinesl jako dar a zkusila jsem před třemi lety do té vody jít. A musím říct, že to rozhodnutí bylo správné. ( Snad možná tomu rozhodnutí předcházel už v dětství obrovský obdiv k otužilcům na Vltavě, ale to, že jednou se o to sama budu pokoušet, to by mě v raném mládí nikdy nenapadlo. Někdy si říkám, že to - že mě osud šoupnul tady do Stodůlek, kde máme rybník téměř pod oknem, kolem spousta Ukrajinců i Rusů..... - i to mi přijde zajímavé a snad možná v celém kontextu docela logické vyústění mého pokusu o otužování. Jak jsem včera v blogu psala - najela jsem na čtvrtou otužovací sezonu. Ráno už je kosa pořádná, voda - nářez, takže jedeme:-).

Psala jsem už, že na tu vodu nedám dopustit. Prvotní šok, kdy má člověk pocit, že tohle fakt nemá zapotřebí, ale okamžitě vystřídá pocit - nastartování se. Najednou se v člověku vše mobilizuje, hlava v tu chvíli neřeší nesmysly, pocit chladu vyladí možné depky a splín a člověk má pocit, že posílil.

Ale svoje pocity jsem už zaznamenala právě v těch dvou předchozích článcích - a dnes bych chtěla mluvit o něčem jiném. Chci mluvit o své kamarádce. ( Dám jí záměrně fiktivní jméno Eva).

Eva je učitelka( ta učitelka je fakt a vše, co zde uvedu už fikce není:-).

Eva měla před zhruba 15 lety psychotickou epizodu a od té doby jí byla diagnostikována maniodepresivní psychoza a bere antidepresiva. Svého času i antipsychotika dohromady.

Je to fajn baba, stejně stará jako já a seznámily jsme se na škole, kde ona učila prvňáčky a já měla v drůže její děti. Eva má velký vztah k hudbě, hraje na klavír a je velmi otevřená životu i duchovní oblasti. Maminku měla Rusku.

Za poslední dva roky, co se s Evou čas od času tady u nás potkáme, mi často svěřuje, že se necítí vůbec dobře. I přes medikaci mám pocit "vyhořelosti" a nepociťuje radost ani ve chvíli, kdy si uvědomuje, jak úžasné má holky( jednu z nich jsem měla ve družině) a opravdu musím říct, že jsou její radostí. Všimla jsem si jedné zvláštní věci. No - ona to nebude zase tak zvláštní věc: Eva má ráda, když já dělám krávoviny:-). Melu páté přes deváté, paroduji lidi i sebe, komentuji, co zas předvedl další pacient - můj syn a tak vůbec dělám přesně to, za co by mě moje babička kdysi kopla do zadku a řekla, že nemůže pochopit - proč tak s oblibou dělám ráda lidem kašpara a že to nemám vůůůůbec zapotřebí:-). No, babička byla trochu za dámu:-). Ty krávoviny - jak já říkám, může taky můj syn. Ten se o ně postará i sám, ale když mu je doma občas dělám i já, tak si také všímám, že se směje - a je víc v klidu. Byly momenty, kdy opravdu zoufale volal - já se musím smát, potřebuju to. A proto o tom mluvím.

Eva i Izák vykazují jistou podobnost. Mají od přírody méně serotoninu, který zajišťuje v těle dobrou náladu. Proto se mi mění před očima, když se smějí. Ten serotonin se jim právě během chemických procesů v mozku při smíchu uvolňuje. Smích je v podstatě přírodní antidepresivum a já už hodně dohledala právě o jeho blahodárných účincích na psychiku. Známý psychiatr, K. Nešpor, o tom dokonce napsal několik knih a vůbec musím říct, že tenhle náš psychiatr je obrovská třída - viz jeho publikace a hledání všeho v rovině duchovní. Samozřejmě ale nadále zůstává na poli vědy.

Vrátím se k Evě.

Za poslední dobu se mi zdála víc a víc bez života. Už ani nechodila na své aktivity, na jogu a na klavír. Víc byla depresivnější, minulý týden jsem měla pocit, že se mi snad vůbec nepodaří nějak ji "vyladit". A tak mě napadlo, že jí zkusím navrhnout tu studenou vodu.

Tím, že je dost otevřený člověk, tak mě s tím hned neposlala do háje:-). Občas se mi děje, že lidé u rybníka mi řeknou: tohle by nebylo nic pro mě. Kdepak. A hned vysypou důvody, proč jako ne:-). Bylo mi i řečeno, jestli nejsem z nějaké sekty:-). Věřte, nejsem.

A tak se s Evou bavíme o Porfirijovi, o tom mém plavání v zimní vodě a polívání vodou před barákem, když nám rybník zamrzne. No a prostě Eva mi včera volá, že tu vodu dělá. Pomalinku a tak, jak jsme o tom mluvily. Tady se chvíli zastavím:

našla jsem video, kde jeden člověk ze Slovenska popisuje, jak začít s otužováním. Doma tedy. Eva začal taky doma. A u toho to může zůstat. Ivanov tedy ve svých zápisech praví, že venku je to nejúčinněšjí, protože hraje roli i vzduch a tak....., ale i doma-by ́t je to nudnější, to má svoje. Ten muž opravdu velmi citlivě a pomalinku vede lidi k tomu, aby vůbec nikam nespěchali a třeba týden si po normálním osprchování v teplé vodě - následně najeli studenou vodou jen na nohy. Od kotníků po kolena a třeba právě ty dvě známé minuty. Kdo se rychleji adaptuje, může v tom týdnu třeba i do půlky stehen. Víc ale ani ťuk. Druhý týden přidat k nohám i paže. A zase celý týden. A teprve pak trup. Během měsíce by měl být člověk přivyklý na studenou vodu.

Já sama jsem na to šla po svém, dost jsem asi riskovala, doma jsem to vůbec nedělala( to bývá můj nešvar, že tak ráda někdy riskuji...,ale nakonec ok:-)

No - a Eva mi volá, že celý týden vydržela u té záležitosti sprchování pouze od kotníků ke kolenům a sem tam i trochu výš. Oznamovala mi: hele, vono to asi fakt funguje. (Podle toho, co mi hlásila, jsem měla dojem, že je daleko víc na toto vnímavá, než já, protože já osobně jsem účinky vnímala mnohem, mnohem později. O to víc jsem měla radost, že sama na sobě tak rychle vidí, co nám ten Porfirij přinesl za obrovský dar - v podobě informací o té vodě. Popisovala, že jí fascinuje, jak pocit náhlého prokrvení těla - byť prozatím pouze nohy, přetrvává až do druhého dne - do odpoledne. Prý zatím nemá chuť pouštět se do toho ráno, tak jen večer. ( Porfirij Ivanov doporučuje, aby se člověk věnoval této proceduře dvakrát denně - ráno a večer). Eva si tedy prozatím našla to svoje a myslím, že je to tak správně. Za sebe musím říct, že během těch tří let jsem také postupně vychytávala, co je pro mě dobré a co už ne.

Každopádně cítí víc energie a je, dle jejích slov, jako "nakopnutá".

Studená voda, smích, hudba-písně....., to všechno jsou dary-"léky".

A tak mě napadá, že sem opět šoupnu toho Porfirije Ivanova. Často mu za všechno moc děkuju.

Autor: Beata Krusic | středa 18.9.2019 18:03 | karma článku: 12.23 | přečteno: 323x

Další články blogera

Beata Krusic

Gipsy na Palačáku...

...a zase moje oblíbené náměstí. Náměstí Palackého. S tou překrásnou sochou zvoucí "ku vzkříšení". A kousek za tím náměstím je takové malé prostranství malá "zahrada"- hned u výlezu z metra.....

15.10.2019 v 8:40 | Karma článku: 6.33 | Přečteno: 244 | Diskuse

Beata Krusic

Selfíčko

Doba selfíček a promenády na sociálních sítích všeho typu prostě žije. Spousta žen i mužů je doslova vtažena už několik let do tzv. "selfíííí mánie" a snahy se ukázat.

14.10.2019 v 14:15 | Karma článku: 8.73 | Přečteno: 364 | Diskuse

Beata Krusic

Zatuchlé spojitosti mezi českým disentem a blogerem Turnerem

A samozřejmě nejen panem Turnerem-(mám-li být spravedlivá). Tou spojitostí je zloba. Vůči Miloši Zemanovi.

14.10.2019 v 10:39 | Karma článku: 33.79 | Přečteno: 1082 | Diskuse

Beata Krusic

Poezie v životě - i v politice...

Hlavním důvodem, proč jsem se už kdysi zamilovala do ryze české, geniální záležitosti - architektonického kubismu, bylo hledání krásy a poezie v každodennosti.

12.10.2019 v 9:40 | Karma článku: 7.78 | Přečteno: 198 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

David Gruber

Muž a žena – mlčení a mluvení. Existuje řešení?

V sérii postřehů o mužích a ženách po včerejším úvodu dnes pokračujeme. Když je nejhůř, muž mluví. Když je nejhůř, žena mlčí. A když žena mluví, tak má tři pilířová témata hovoru. Viz dále na úžasném příkladu Jiřiny Bohdalové.

15.10.2019 v 10:32 | Karma článku: 6.75 | Přečteno: 114 | Diskuse

Beata Krusic

Gipsy na Palačáku...

...a zase moje oblíbené náměstí. Náměstí Palackého. S tou překrásnou sochou zvoucí "ku vzkříšení". A kousek za tím náměstím je takové malé prostranství malá "zahrada"- hned u výlezu z metra.....

15.10.2019 v 8:40 | Karma článku: 6.33 | Přečteno: 244 | Diskuse

Katerina Kaltsogianni

Kapřík z internetu vypadá líp než Donaldík Trumpů

Ta jeho pusinka kapříka a ty zuby, které mě vždy vyděsí, mi připomínají amerického prezidenta, který řádí jako černá ruka. Vyvolává války a je mu jedno, že se klepu, kdy Turci vlítnou znovu na Kypr. Docela dobrá příležitost.

14.10.2019 v 18:59 | Karma článku: 11.84 | Přečteno: 298 | Diskuse

Karel Trčálek

Když muž se ženou snídá

Teď máme večer, brzy bude noc a než se nadějeme, bude muž se ženou snídat. A tak je to v pořádku, tak to má být

14.10.2019 v 18:38 | Karma článku: 10.67 | Přečteno: 320 | Diskuse

David Gruber

Muž a žena v hádce

Hádat se ve vztahu dá destruktivně – a tak se to většinou děje. I proto, že nás ve škole vedle těch hrozných výčtů všeho možného onomu umění hádat se nenaučili. Hádat se dá i konstruktivně. A to se můžeme kapku přiučit třeba zde.

14.10.2019 v 16:27 | Karma článku: 7.93 | Přečteno: 350 | Diskuse
Počet článků 510 Celková karma 17.93 Průměrná čtenost 1129

Chci psát otevřeně své názory. B.K.

Seznam rubrik

Oblíbené články

více

Najdete na iDNES.cz