Karlova smrt, "Bodlerovo" provolání - a něco málo ze mě...

2. 10. 2019 18:46:29
To, že umřel Karel Gott, mi napsal Míša do smsky. Celé dopoledne jsem nebyla doma a najednou to vím. Karel Gott umřel.

Chtěla bych rozvést to, co se v jedné chvíli rozehrává v člověku, když taková info přijde. Co emoce a mozek nabízí k pozorování, co vnitřní i vnější život nabízí ke zpracování a zamyšlení. (Napadá mě, zda Karlovu smrt nevyužívám nyní k jakémusi odhalování subjektivního prožitku, který je vlastní každému z nás. Neexhibuji tady pouze nad Karlovou smrtí a je to vůbec vhodné? A přesto si nemohu pomoci a musím to napsat. Nechci psát nekrolog, na to jsou tu lepší a bylo toho už hodně. Chci psát pocit a odhalení toho uvnitř sebe.

Informace o úmrtí Karla Gotta spustila kus osobní ujetozy i povšechné zamyšlení nad životem, smrtí.....filosofií, Bohem a umělci. Budu psát v přítomném čase a vycházet z toho, co se dopoledne ve mně odehrávalo.

Do hlavy vstupuje Jarmilka. A jako na povel slzy. Svíčka. Bordel na stole - ale svíčka. Kde jí, do hajz.u máme?! Už jí mám. Jdi od toho PC, Izy. Tak a ještě ten tip od pana Arnolda. Ne Medvědí krev, ale dnes Býčí. ( A vy jste měl pravdu, Arnolde, je přesná. A dnes sedne. Není tak těžkopádná, jako Medvědice. Její energie je jemnější, je bystřejší a těkavá - jako moje myšlenky a pocity, které teď zaznamenávám).

Tak a teď musím slyšet tu písničku. Prosím tě, nelez teď k tomu PC, já to musím prožít. "Když jsem já byl tenkrát kluk" - to teď musím pustit a nemluv prosím nic. Teď nic neříkej a nech mě.

"Mami, mě ho je taky moc líto. Uděláš mi ten řízek?"

"Dej mi pokoj s řízkem". Umřel Karel.

"Já vím a je mi ho vopravdu líto, mami......, ale slíbila jsi to."

" Je mi to jedno, kašlu na řízek, teď si to musím pustit. Podej mi sem tu svíčku. A tu dvojku si na něj dám. Tak. A ticho.

Když sem já byl tenkrát kluk...mi tu Karel zpívá a ještě to, co v sobě slyším od dob, kdy jeho hlas do mě poprvé vstoupil......." tam, co prej stál - voják co k zemi pad, nekrytý cíl, rozlitý rum.......".

"Maminko, nebuď smutná, budu mít ataku......".

Musíme se rozloučit, musíme reagovat....a pak ti to udělám, ježišmarja. ( A sedím nad Býčí krví, svíčkou, koukám na bordel na stole a slyším: Když jsem já byl tenkrát kluk.....

Pustím to z vokna. Musím. Jako tenkrát, když umřel Majkl a pak znova, když ho podruhý ukřižovali. Najdi mi ten reprák.

Bydlíme úplně nahoře - v jedenáctce. Ještě krok a jsme u nebe. Tak mu to tam dáme. A právě tu písničku s tou částí - "tam, co prej stál, voják, co k zemi pad......"

A jsme ve vokně. S reprákem, s Býčí krví....a jeho písní. A teď to Izáku vohulíme. Klikni na to.

( A Karel letí....., letí sídlištěm, letí k nebi a my se loučíme..... ).

Zdola na nás kouká soused Karel. Venčí Maxíka, mává a...... ví. A dává znát, že cítí. Loučíme se Karle a děkujeme Ti.....

Nechce se mi nic. Chce se mi jenom sedět a poslouchat Karla. Ale to nejde. Co nevidět se dozvím, že řízek jsem slíbila. A snad je to tak dobře. Kdybych neměla Izáka a povinnost být především maminka tak bych se možná z těch umělců a politiky zbláznila. Nechala bych průchod filosofování ad absurdum, letěla bych k nebi, nořila se.... a pak se třeba i zničila. Bůh dobře věděl, proč mi poslal Izáka. I v té hrůze je mojí spásou.

Do hlavy náhle vstupují umělci a já vím, že jen ten řízek mě dnes zachrání, spasí.....a jenom ta nejobyčejnější každodenní realita je nutností k tomu, aby se člověk definivně nerozpustil v tom něčem nadpozemském a věčně volajícím. Ale i přesto mě navšítivili. Básnířka Honza Krejcarová, Božena Němcová, Vítězslav Hálek, Bedřich Smetana, Charles Baudelaire.....spisovatel Aldous Huxley...... a James Joyce......a Eckhart Tolle nad tím vším. Ty všechny v jediném momentu ke mě znova dnes poslal Karel.

V rychlosti přemítám nad dcerou Mileny Jesenské, Janou(zvanou Honza)Krejcarovou - o které se spekulovalo, že je dcerou Jesenské a Franze Kafky. Honza - neskutečně otevřená filosofka, básnířka, šílená i geniální....tak živoucí a tak prahnoucí - že by dnes, u smrti Karla, možná seděla se svými bližními z tehdejšího undergroundu, spolu s Egonem Bondym - známou to figurou právě z období českého undergroundu, a tak by sním filosofovala a souložila a umírala zaživa- že by zapomněla na své děti - jak se tehdy kolikrát běžně stávalo a až by jí to všechno přešlo, tak by je zdlouhavě vymáhla z dětských domovů, kam byly vždy umístěny ve chvíli, kdy tato spisovatelka nefungovala. Já Honzu Krejcarovou velmi obdivuji, ale ...... a tím končím, soudit ji nebudu. Každý to má jinak. Já cítím, že být máma je záchrana, pro ty úžasné a talentované magory, jako byla Krejcarová, která pak končila i v Bohnicích....., ale Honza tu spásu a záchranu, kterou jsou pro nás - naše děti, nevyužila.

V těchto souvislostech vnímám dnes Boženu Němcovou, která se dětem přes všechny své útrapy oddávala zcela. Co člověk, to nátura. Tečka. ( I to mi v hlavě jede v souvislosti se smrtí Karla, v mých pocitech a touze se dnes totálně rozložit a zároveň při uvědomění, že jsem především máma a musím fungovat a řízkovat.

A je tu Charles.

Přišel ve chvíli, kdy se mě zmocňuje touha plakat nad Karlem. Myšlenka nad prokletým básníkem , Charlesem Baudelairem - a jeho světoznámou básní - Mršina. Dílo, které tehdy pobouřilo celou Paříž. Báseń, kdy muž na vycházce se ženou spatří u cesty ležet zdechlinu zvířete a jeho milá v té chvíli omdlévá hnusem. Baudelaire milence líčí, jak i její tělo - dnes překrásné a zvoucí, bude jednoho dne přesně takto vyhlížet a hnít.... A do hlavy vstupuje závěrečné Charlesovo provolání:

Tak krásko má, vzkažte červům v hrobě,

co polibky vás budou žrát,

že i když hnijí - strážím navždy v sobě,

duše i tváře všech, co měl jsem rád......

(Snad morbidní i děsivé...a přesto v tom vnímám velkou lásku, velikost jako takovou a pravdu).

Smrt Karla přivolává mrtvé umělce. Možná už s nimi tam kdesi rokuje. A posílá mi sem dalšího, který v souvislosti s jeho smrtí na mě "dýchá". Už ne jako Charles, v tom duchu morbidním a s tělem spojeným. Jeho duch se k výšinám obrací a praví:

"Jeť píseň v nebi zrozená - a ve smrt život vlívá." Vitězslav Hálek a jeho "Večerní písně", které pak zkomponoval Bedřich Smetana jako cyklus nádherných písní. A právě s Karlem se pojí - "jeť píseň v nebi zrozená - a ve smrt život vlívá." (Zůstáváš, tu s námi, Karle....).

A jsou tu další: Aldous Huxley a James Joyce. Angličan a Ir. A oba letí za mystikou. A oba ví, že opouštíme jenom tělo. Že i Karel se jen "přemístil". Do říše ticha a světla. Že jeho cesta pro tuto chvíli došla svého cíle. Cesta šťastná a naplněná. Oba dva, jak Huxley, tak Joyce - se dotkli tématu absolutna. Tématu smrti z pohledu dávného védského učení. A já v něj hluboce věřím. Věřím v další cestu převtělujícího se vědomí, které prostupuje vším, v momentě smrti opouští hmotu, aby pak následně jinou hmotu ( jiné DNA) oživilo....

A tam jsem musela skončit.

Vrátit se do běžného života, kdy se musím starat, odložit Býčí krev, vypnout Youtube a prostě žít, jako každý z nás.

Děkuju, Karle......

Autor: Beata Krusic | středa 2.10.2019 18:46 | karma článku: 14.31 | přečteno: 516x

Další články blogera

Beata Krusic

Zde by měly kvést růže...

Přesně si vzpomínám na dobu, kdy ve mně název knihy - Zde by měly kvést růže.., rozezníval struny touhy objevovat život a s pokorou pak přijímat i fakt, že zde, bohužel, jenom růže nekvetou...

13.11.2019 v 16:29 | Karma článku: 10.27 | Přečteno: 295 | Diskuse

Beata Krusic

"Dolej si číš a zapudruj si pláč....."

Those were The days - Dorogoj dlínoju - Dolej si číš a zapudruj si pláč.... Tohle je všechno je jedna krásná a zároveň moc smutná vzpomínka. Vzpomínka na někoho, kdo byl a už tu není.

13.11.2019 v 6:15 | Karma článku: 13.63 | Přečteno: 432 | Diskuse

Beata Krusic

Tak jsem se včera - po roce - zase pořádně zlila !

Loni to bylo za bílého dne, letos se to odehrálo večer - a byl to možná ještě lepší zážitek. Pocit to byl krásný, co vám mám povídat.

12.11.2019 v 15:58 | Karma článku: 15.52 | Přečteno: 680 | Diskuse

Beata Krusic

Vyjádření režiséra Igora Chauna - jako důkaz úrovně novodobé Pravdy a Lásky!

Když jsem si dnes přečetla emotivní vyjádření režiséra Igora Chauna směrem k nadcházejícím oslavám 30. výročí sametové revoluce, nemohla jsme se ironicky neusmát.

11.11.2019 v 22:13 | Karma článku: 40.71 | Přečteno: 1974 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Iva Marková

Dopisy dětí... Dětí?

Před patnácti lety jsem chtěla do školy dělat nějakou práci o Miladě Horákové. Nakonec jsem si zvolila

13.11.2019 v 20:36 | Karma článku: 13.04 | Přečteno: 328 | Diskuse

Beata Krusic

Zde by měly kvést růže...

Přesně si vzpomínám na dobu, kdy ve mně název knihy - Zde by měly kvést růže.., rozezníval struny touhy objevovat život a s pokorou pak přijímat i fakt, že zde, bohužel, jenom růže nekvetou...

13.11.2019 v 16:29 | Karma článku: 10.27 | Přečteno: 295 | Diskuse

Katerina Kaltsogianni

Arogantní Járo Slávik velmi ublížil jednomu člověku

Při posledním vysílání Tv Prima Česko-slovensko má talent vyhodil Járo Slávik arogantně jednoho zpěváka, který je autorem jak svých textů, tak i hudby. Jeho slova se derou z duše ven tak, jak je uslyšíte. Mají svojí příčinu.

13.11.2019 v 15:44 | Karma článku: 21.56 | Přečteno: 1519 | Diskuse

Beata Krusic

"Dolej si číš a zapudruj si pláč....."

Those were The days - Dorogoj dlínoju - Dolej si číš a zapudruj si pláč.... Tohle je všechno je jedna krásná a zároveň moc smutná vzpomínka. Vzpomínka na někoho, kdo byl a už tu není.

13.11.2019 v 6:15 | Karma článku: 13.63 | Přečteno: 432 | Diskuse

Jan Tichý(Bnj)

Tak mi přišlo na mysl

Občas ve snu, občas uprostřed práce, debaty, procházky, mne něco napadne. Někdy si vzpomenu a zapíšu do notýsku. Pak někdy zapíšu i do svého webového glosáře.

12.11.2019 v 21:14 | Karma článku: 9.46 | Přečteno: 140 | Diskuse
Počet článků 550 Celková karma 18.50 Průměrná čtenost 1162

Chci psát otevřeně své názory. B.K.

Seznam rubrik

Oblíbené články

více

Najdete na iDNES.cz