Věčné propojení...

10. 10. 2019 14:06:03
Se životem, se světem, s lidmi. Vazby, spojitosti, sounáležitost, láska, setkání, karma, osud.....koloběh....věčnost...................................

Anton Pavlovič Čechov. Světový ruský dramatik a lékař. Léčil ty nejchudší, z nejchudších. Sám umírá ve 44 letech na tuberkulozu. Jeho schopnost nahlížet do lidské duše, odhalit nejniternější hlubinné stavy nás lidí, existenciální vnitřní otázky, naše strachy, boje, touhy.....ale i satira a humor, který je schopen uchopit i ten nejdramatičtější lidský spodní ton.... - to je Anton Pavlovič Čechov. Genius a velký člověk.

A tenhle pán nedávno ležel v přízemí našeho domu. V místě poblíž schránek na dopisy máme umístěnou pod nástěnkou na vzkazy pro nájemníky - poličku, kam sousedé odkládají věci, které už nechtějí a můžou ale ještě stále přinést nějaký užitek a třeba i radost. A já tam nedávno objevila právě Antona Pavloviče a jeho knihu povídek "Podvodníci z nouze". Okamžitě jsem Antona brala a musela bych být úplně pitomá, kdybych to neudělala. Už dlouho jsem se v metru tak vnitřně nebavila, jako právě při čtení toho Čechova. Po jeho divadelní hře "Tři sestry" byla sbírka těchto povídek opravdu osvěžující, vzletná, strašně vtipná...a zároveň vedoucí k hlubokému zamyšlení. Píšu v minulém čase, protože už ji nemám.

Jedu si to takhle dnes metrem. Čekala mě celkem dlouhá cesta, tak jsem si do tašky šoupla právě Antona Pavloviče.

Sedím si už, štrachám po brejlích na čtení a tudíž si knížku odkládám vedle sebe na sedadlo. Nastupuje žena a sedá si o kus dál. Asi bych šmátrala v tašce dál, kdyby mě nezarazil hlas, který vycházel z míst, kde paní seděla. Byla tam sama. Tak jsem se snažila nenápadně podívat, co že se jako děje. A najednou mi docvaklo, že tu ženu jsem už občas na svých cestách potkala. Paní si povídá pro sebe a někdy i hlasitě dodá nějaké to sprosté slovo. Nevím, jestli je to z mé strany ok, ale tím, že mám ráda život komplet se vším, co obnáší a hlavně i věci a jevy, které jsou netradiční a nebo se něčím vymykají....., tak jsem okamžitě zavětřila a tu situaci si chtěla prokouknout a pochopit jit.

Paní nebyla ani napitá, ani nic podobného. Od vidění vím, že asi zřejmě žije občas i venku a občas po charitách. A také jsem si už všimla, že její občasné vykřiknutí vulgarity, mísící se s vyřčením slova běžného typu - je ta tzv. "koprolálie", která bývá průvodním jevem neuro-psychiatrického onemocnění s názvem Tourettův syndrom. Zkrátka "tureťák". A já sama bych věděla úplné kulové, kdybych neměla svého synka, který je přítomností pana Touretta rovněž poctěn - v kombinaci tedy i s panem Aspergerem, usazených natrvalo v našem životě.

Paní sem tam něco řekla, sem tam sebou "zašila" - tedy jak se mezi "tureťáky" říká - "tikla si", protože toto onemocnění provází celá řada tělesných, nebo i vokálních tiků - kdy právě ona "koprolálie" je tik vokální - náhlé vyřčení, či vykřiknutí nějakého slova- a bohužel často ve spojení s tématem obscénním, vulgárním, apod........ a pak se její oči upřely na tu knížku, kterou jsem si položila vedle sebe na sedadlo.

Všimla jsem si, že žena dost dlouho na tu ležící knihu kouká. Pak se chvílemi odvrátila...a pak zase.

Při té příležitosti a s vědomím toho, že ta paní žije občas i venku, že život těchto lidí - a navíc s takovým onemocnění je velmi těžký a smutný......a v souvislosti právě s Antonem Pavlovičem Čechovem, který zadarmo ve své vesnici léčil ten nejchudší lid..., sám rovněž nemocný a přesto tak literárně činný....mě napadlo, že tu knihu musím poslat dál. A je jedno, že nebyla dočtena. Bytostně jsem cítila, že ta kniha patří té ženě. A protože i mě přinesla do duše spoustu krásy a možnosti cítit se moc hezky, povneseně a propojeně se vším, tak jsem paní oslovila:

"Paní, to je Čechov. Super povídky. Je to moc pěkný." ( Paní na mě trochu nedůvěřivě koukla, ale ve chvíli, kdy se naše oči setkaly a usmály jsme se na sebe, tak vše jelo jako po másle).

Paní už netikala - protože u "tureťáků" je známou věcí, že symptomy jejich nemoci ustupují do pozadí, když je mozek v neustálé aktivitě).

Rozpovídala se, že ho zná, že zná ty divadelní hry, že teď na to nejsou peníze...a tak.

"Tak - a je vaše, protože to tak mělo být....., protože i ke mně přišla sama - a taky to tak mělo být:-). Budu ráda, když si ji vezmete."

"No to si ji vezmu, já moc ráda čtu." Usmívá se na mě paní:-).

Dalších asi patnáct minut si povídáme na téma velikosti spisovatele Antona Pavloviče Čechova, dramatika a úžasného člověka... i na téma psychiatrických onemocnění. Mně bylo ctí jeho dílo předat dál. Přímo v životě, v terénu, s láskou i pochopením. Došlo mi v tu chvíli zase, že člověk není nikdy sám. Že v každém okamžiku se všichni vzájemně propojujeme, souzníme, setkáváme...

Proto na život nebudu nikdy nadávat. Protože všechno, úplně všechno v životě se děje, jak se dít má, všechno má svou hlubokou souvislost, my lidi se jeden v druhém nacházíme, hledáme a neustále se jeden od druhého učíme.

Autor: Beata Krusic | čtvrtek 10.10.2019 14:06 | karma článku: 8.49 | přečteno: 275x

Další články blogera

Beata Krusic

Gipsy na Palačáku...

...a zase moje oblíbené náměstí. Náměstí Palackého. S tou překrásnou sochou zvoucí "ku vzkříšení". A kousek za tím náměstím je takové malé prostranství malá "zahrada"- hned u výlezu z metra.....

15.10.2019 v 8:40 | Karma článku: 6.33 | Přečteno: 228 | Diskuse

Beata Krusic

Selfíčko

Doba selfíček a promenády na sociálních sítích všeho typu prostě žije. Spousta žen i mužů je doslova vtažena už několik let do tzv. "selfíííí mánie" a snahy se ukázat.

14.10.2019 v 14:15 | Karma článku: 8.73 | Přečteno: 363 | Diskuse

Beata Krusic

Zatuchlé spojitosti mezi českým disentem a blogerem Turnerem

A samozřejmě nejen panem Turnerem-(mám-li být spravedlivá). Tou spojitostí je zloba. Vůči Miloši Zemanovi.

14.10.2019 v 10:39 | Karma článku: 33.79 | Přečteno: 1081 | Diskuse

Beata Krusic

Poezie v životě - i v politice...

Hlavním důvodem, proč jsem se už kdysi zamilovala do ryze české, geniální záležitosti - architektonického kubismu, bylo hledání krásy a poezie v každodennosti.

12.10.2019 v 9:40 | Karma článku: 7.78 | Přečteno: 198 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

David Gruber

Muž a žena – mlčení a mluvení. Existuje řešení?

V sérii postřehů o mužích a ženách po včerejším úvodu dnes pokračujeme. Když je nejhůř, muž mluví. Když je nejhůř, žena mlčí. A když žena mluví, tak má tři pilířová témata hovoru. Viz dále na úžasném příkladu Jiřiny Bohdalové.

15.10.2019 v 10:32 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 42 | Diskuse

Beata Krusic

Gipsy na Palačáku...

...a zase moje oblíbené náměstí. Náměstí Palackého. S tou překrásnou sochou zvoucí "ku vzkříšení". A kousek za tím náměstím je takové malé prostranství malá "zahrada"- hned u výlezu z metra.....

15.10.2019 v 8:40 | Karma článku: 6.33 | Přečteno: 228 | Diskuse

Katerina Kaltsogianni

Kapřík z internetu vypadá líp než Donaldík Trumpů

Ta jeho pusinka kapříka a ty zuby, které mě vždy vyděsí, mi připomínají amerického prezidenta, který řádí jako černá ruka. Vyvolává války a je mu jedno, že se klepu, kdy Turci vlítnou znovu na Kypr. Docela dobrá příležitost.

14.10.2019 v 18:59 | Karma článku: 11.84 | Přečteno: 292 | Diskuse

Karel Trčálek

Když muž se ženou snídá

Teď máme večer, brzy bude noc a než se nadějeme, bude muž se ženou snídat. A tak je to v pořádku, tak to má být

14.10.2019 v 18:38 | Karma článku: 10.29 | Přečteno: 314 | Diskuse

David Gruber

Muž a žena v hádce

Hádat se ve vztahu dá destruktivně – a tak se to většinou děje. I proto, že nás ve škole vedle těch hrozných výčtů všeho možného onomu umění hádat se nenaučili. Hádat se dá i konstruktivně. A to se můžeme kapku přiučit třeba zde.

14.10.2019 v 16:27 | Karma článku: 7.93 | Přečteno: 339 | Diskuse
Počet článků 510 Celková karma 17.93 Průměrná čtenost 1129

Chci psát otevřeně své názory. B.K.

Seznam rubrik

Oblíbené články

více

Najdete na iDNES.cz