Božkov tradiční - jako svědek polemiky o jazzu...

8. 11. 2019 22:55:31
Když mě dnes jeden moc fajn diskutér na blogu, pan Petr Korecký, upozornil na zítřejší svatomartinské - letos předčasné "koštování", bylo mi jasné, že u mě to letos s vínečkem nedopadne. Proběhne totiž Božkov tradiční - rumíček.

A jednoho panďuláka té české chlouby jsem si střihla už teď - na rozjezd, abych opravdu důvěrně mohla sdělit své niterné postoje k hudebnímu směru, o kterém jsem tu dosud nikdy nemluvila. O jazzu.

Předesílám, že jsem si vědoma toho, jak napadnutelné bude toto moje zamyšlení stran těch, kteří jazzu propadli, milují ho, cítí ho uvnitř sebe... a já se v žádném případě svou úvahou nechci jejich emocí vůči této hudební záležitosti dotknout, nebo ji znevážit. Budu mluvit čistě sama za sebe - a především ze svých osobních pocitů - co se týče jazzu.

Jazz je totiž snad jediná hudební kategorie - se kterou moje nitro polemizuje a trochu před ní utíká.

Bylo to poprvé snad kolem dvacítky, kdy jsem měla vztah právě s jedním jazzmanem. Hrával s kapelou v Agharta klubu, občas snad i v Redutě a po různých jiných pražských jazzových klubech. Bylo to období, kdy jsem byla zasvěcována do jazzové sféry. Opravdu mě tehdejší přítel dost fest uváděl do tajů tohoto hudební stylu. Jenže: jak jsem schopná nadchnout se ve svém životě pro ledacos, nalézt srdce a cit pro punk styl, bytostně cítit a chápat ideologický smysl hip hopu (ovšem ne v provedení rapera "Josefa G", který se v současnosti prezentuje s tím otřesným songem pro Chvilkaře.....), tak směrem k jazzu zůstalo moje srdce mlčet. Dokonce jsem v těch klubech cítila jakousi nervozitu, tíseň, nepohodu....a snad by se dalo říct, že mi chybělo srdce a cit. Jak já vzpomínala v tu dobu na pravou českou dechovku, lidovou moravskou a slovenskou parketu, operu i operetu......a snad i ten šíleně těžkej a mnohdy neskousnutelnej Stravinskij mi byl bližší, než atmosféra v těch jazzových klubech. Cítila jsem, jak jsem nespravedlivá, cítila jsem se necitlivá, hloupá....., ale nemohla jsem si pomoci.

Po jisté době, co jsem se neustále zaobírala důvodem - proč to tak mám, jsem vycítila, že to není ani tak v muzice jako takové, ale v lidech, se kterými jsem se tehdy setkala. Byli to muzikanti - hauři. Byl to ten typ muzikantů, kteří kolem sebe šířili fluidum nedotknutelnosti jejich parkety. Jazzman - a kdo je víc. Vysmívali se české lidovce, u dechovky se váleli smíchy, nad pop se cítili povzneseni a mnohdy na něj opovržením a výsměchem hleděli, klasika - tu moc neřešili. V jejich nastavení mi chyběla vřelost a navíc jsem později pochopila, co bylo tím, co mě tak silně vnitřně popuzovalo a někdy až deptalo.

Pro mě byl jazz mnohem hlubší záležitostí, než byla prezentována tam v klubech.

Jazz se svým vývojem stal salonní záležitostí, hudbou pro tzv "intelektuály", protože tak se často vyzdvihují ti, kteří se honosí tím, že rozumí jazzu a pravidelně ho chodí poslouchat. Z jazzu se od doby jeho dávného vývoje stala snobská záležitost a měšťácké potvrzení vlastní důležitosti....(samozřejmě čest všem výjimkám, kteří z čistého srdce a porozumění tou hlubokou jazz otázkou žijí a chápou, oč tu běží).

Pátrala jsem po příčině té své nepříjemné emoce v klubech - po doslova odporném pocitu, když jsem slyšela dělat tzv. "feeling" během zpěvu některých jazzových zpěváků..., kdy mi nervy hrály.

.A po čase jsem to všechno pochopila.

Nebyl to jazz - jako takový, který by mě deprimoval. Byla to evropská účast na jeho životě.

Jazz vzniká na počátku 19. století mezi afroamerickou komunitou a mícháním evropských hudebních stylů.( Trochu jako naše dechovka - mísení národní hudby s prvky evropské klasiky..., já holt tu českou dechovku miluju, tak sorry, že jí montuju do všeho...). Na začátku 19. století přichází do USA půl milionů Afričanů - otroků. Jejich hudba - je hudba práce. Jsou to rituály, bojové pokřiky....černošští muzikanti se později učí hrát na evropské hudební nástroje a tzv. parodují evropskou taneční muziku. Později se černošská hudba upravuje pro širokou veřejnost a z původních písní otroka - se stávají salonní záležitosti. Ano, vše si žádá vývoj a tomu se neubránil ani jazz: prvotní styl ragtime - střídá swing, dixieland, bebop, cool jazz, free jazz...a další a další podtypy a styly této hudby...

Co mi ve finále došlo?

Že to hlubinné fluidum navždy ukotvené v základech černošské hudby..., ten výkřik duše, nezaměnitelné charisma a dávné volání otroků po svobodě....., nikdy nebude schopna duše Evropanů věrohodně "nalhat" a procítit. Z podstaty to není možné. Vždy to bude pro mě jen hra na něco - byť možná někdy i opojná, zdánlivě krásná, umně naučená......a dobře muzikantsky odvedena. A to bylo tím, co mě bytostně drásalo a nedovolovalo položit se plně do atmosféry předávané jazzové hudby.

A tak na závěr nedám jazz - jak by se možná i hodilo:-). Nedám, protože se necítím být kompetentní k tomu - exhibovat s ním a tvářit se, že mu rozumím. Dám něco "svého". A právě proto, že jsem včera shlédla malou část reportáže s Lucií Bílou, která nikdy až tak nebyla mou parketou, ale vážím si jí pro ten obrovský hlasový materiál, který má od Boha...a zaujalo mě tam setkání s jejím současným přítelem..., kdy jsem měla opravdu moc hezký pocit z těch dvou.....a celkově na mě ta reportáž zapůsobila moc sympaticky......, tak mi na mysli vyvstala jedna starší písnička právě od Lucie Bílé, kterou si vždy moc ráda poslechnu.

Tak příjemný poslech - a s "Božkovem tradičním" připíjím Lucii Bílé a všem ostatním na lásku..... :-)

Autor: Beata Krusic | pátek 8.11.2019 22:55 | karma článku: 10.15 | přečteno: 375x

Další články blogera

Beata Krusic

Zde by měly kvést růže...

Přesně si vzpomínám na dobu, kdy ve mně název knihy - Zde by měly kvést růže.., rozezníval struny touhy objevovat život a s pokorou pak přijímat i fakt, že zde, bohužel, jenom růže nekvetou...

13.11.2019 v 16:29 | Karma článku: 10.60 | Přečteno: 297 | Diskuse

Beata Krusic

"Dolej si číš a zapudruj si pláč....."

Those were The days - Dorogoj dlínoju - Dolej si číš a zapudruj si pláč.... Tohle je všechno je jedna krásná a zároveň moc smutná vzpomínka. Vzpomínka na někoho, kdo byl a už tu není.

13.11.2019 v 6:15 | Karma článku: 13.63 | Přečteno: 432 | Diskuse

Beata Krusic

Tak jsem se včera - po roce - zase pořádně zlila !

Loni to bylo za bílého dne, letos se to odehrálo večer - a byl to možná ještě lepší zážitek. Pocit to byl krásný, co vám mám povídat.

12.11.2019 v 15:58 | Karma článku: 15.52 | Přečteno: 680 | Diskuse

Beata Krusic

Vyjádření režiséra Igora Chauna - jako důkaz úrovně novodobé Pravdy a Lásky!

Když jsem si dnes přečetla emotivní vyjádření režiséra Igora Chauna směrem k nadcházejícím oslavám 30. výročí sametové revoluce, nemohla jsme se ironicky neusmát.

11.11.2019 v 22:13 | Karma článku: 40.71 | Přečteno: 1974 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Iva Marková

Dopisy dětí... Dětí?

Před patnácti lety jsem chtěla do školy dělat nějakou práci o Miladě Horákové. Nakonec jsem si zvolila

13.11.2019 v 20:36 | Karma článku: 13.08 | Přečteno: 334 | Diskuse

Beata Krusic

Zde by měly kvést růže...

Přesně si vzpomínám na dobu, kdy ve mně název knihy - Zde by měly kvést růže.., rozezníval struny touhy objevovat život a s pokorou pak přijímat i fakt, že zde, bohužel, jenom růže nekvetou...

13.11.2019 v 16:29 | Karma článku: 10.60 | Přečteno: 297 | Diskuse

Katerina Kaltsogianni

Arogantní Járo Slávik velmi ublížil jednomu člověku

Při posledním vysílání Tv Prima Česko-slovensko má talent vyhodil Járo Slávik arogantně jednoho zpěváka, který je autorem jak svých textů, tak i hudby. Jeho slova se derou z duše ven tak, jak je uslyšíte. Mají svojí příčinu.

13.11.2019 v 15:44 | Karma článku: 21.74 | Přečteno: 1522 | Diskuse

Beata Krusic

"Dolej si číš a zapudruj si pláč....."

Those were The days - Dorogoj dlínoju - Dolej si číš a zapudruj si pláč.... Tohle je všechno je jedna krásná a zároveň moc smutná vzpomínka. Vzpomínka na někoho, kdo byl a už tu není.

13.11.2019 v 6:15 | Karma článku: 13.63 | Přečteno: 432 | Diskuse

Jan Tichý(Bnj)

Tak mi přišlo na mysl

Občas ve snu, občas uprostřed práce, debaty, procházky, mne něco napadne. Někdy si vzpomenu a zapíšu do notýsku. Pak někdy zapíšu i do svého webového glosáře.

12.11.2019 v 21:14 | Karma článku: 9.46 | Přečteno: 140 | Diskuse
Počet článků 550 Celková karma 18.50 Průměrná čtenost 1162

Chci psát otevřeně své názory. B.K.

Seznam rubrik

Oblíbené články

více

Najdete na iDNES.cz